Tomáš Bártek: zlaté vzpomínky. Už to bude čtyřicet let

foto: zlin.cz
ZLÍN - Vypadá pořád stejně. Vysoký, štíhlý, aktivní na poli sportovním, nyní především v sedle bicyklu. Sezóna je na spadnutí a výhledy jsou růžové. Bývalý excelentní házenkář, ostrá spojka Dukly Praha i československé reprezentace, žije přítomností, ale nebrání se ohlédnout za jedním famózním úspěchem, který by neměl zapadnout. On i další Zlíňan Jan Novák byli u toho, když pražská Dukla na jaře roku 1984 získala pro dnešní generace naprosto neuvěřitelný a taky nedosažitelný pohár mistrů evropských zemí, de facto pro nejlepší světový házenkářský tým.

Tomáši, běhá tenhle neuvěřitelný úspěch občas hlavou?

Nijak často, ale když se teď blíží, jak říkáte, čtyřicáté výročí toho veleúspěchu, tak si vzpomenu rád.

Připomínám, že jste po identických výsledcích 21:17 doma a venku zdolali tehdy asi nejlepší světový tým, jugoslávskou Metaloplasticu Šabac… na sedmičky.

Tak ono nešlo jen o samotné finále, byli jsme nasazeni do druhého kola, postupně jsme vyřadili nejlepší holandský, pak švýcarský a v semifinále západoněmecký tým. Absolutní extratřídu Gummesrbach. O jediný gól.

Finále jste vyhráli na sedmičky, to muselo být v nabité hale pěkné drama, je to tak?

No to ano, už ve městě nám každý ukazoval, že prohrajeme o deset. Hrálo se v nabité hale, kde se mimo jiné zvesela kouřilo. V rozstřelu se mi povedlo proměnit sedmičku, domácí nedali dvě a Láďa Salivar rozhodl technickou střelou, trošku jako Tonda Panenka o osm let dříve. Taky v Jugoslávii, mimochodem.

Jakpak vypadaly oslavy?

No, domácí měli připraveno náměstí s přebohatým občerstvením. Měli tam například na velkém rožni vola. Tak jsme toho využili (úsměv). Hezké bylo, že domácí borci, světové hvězdy tehdejší doby, přišli a neformálně a přátelsky jsme všechno probrali. Konec konců, jde o sport. A pak samozřejmě oslavy pokračovaly u nás doma v Praze, kde nás vítala kapela.

Jak bude vypadat repete oslav? Po čtyřiceti letech. Bude?

Bude, jsem moc rád, že co se hráčů týče v naprosto plné sestavě. Určitě zavzpomínáme na další tvůrce úspěchu kolem legendárního trenéra Jiřího Víchy. Sraz bude v červnu v Třeboni.

Házenou určitě sledujete, je podobný úspěch v dohledné budoucnosti reálný?

Nemyslím si to, alespoň mezi muži zřejmě ne, nejenom proto, že nejlepší hráči odcházejí do zahraničních klubů.

Ještě jedna věc. V roce 1984 státy východního bloku vetovaly olympiádu v Los Angeles. Jak vysoko jsme si tehdy mohli troufat?

Měli jsme opravdu mimořádně kvalitní generaci a výbornou reprezentaci, nejenom Duklu Praha. Velká škoda. Ještě za čtyři roky v Soulu jsme měli blizoučko k boji o medaile, rozhodoval jediný gól. Skončili jsme šestí na světě. Ženy páté.