Máte ve Zlíně své oblíbené místečko? Srdcovku?
Lorencova ulice, tam jsem vlastně pořád doma, bydlí tam rodiče, to se nemění.
Jste ovšem pryč hezkou řádku let, z těch padesáti více než dvě třetiny. Už střední školu jste studoval v Praze…
No jsem docela vykořeněný, ale vracím se moc rád, to je jasné. Třeba nikdy nezapomenu zajít na Stadion mládeže, tam jsem začínal navážno s atletikou. Vypadá docela dobře, což mi dělá radost.
Taky vaši rodiče působí nesmírně vitálně, co říkáte?
No to mne těší snad ještě víc, táta i máma pořád učí, jsou aktivní. Tak se těším, že mne čekají v jejich stopách další báječné roky. Jinak jsem se byl mrknout i mimo Zlín, třeba na Portáši, tam jsem se učil lyžovat. Zlín má parádní okolí.
A co samotné město, někdo říká, že se nemění, chřadne, stojí na místě, jinému se líbí, vy můžete hodnotit s určitým odstupem…
To můžu, no teď samozřejmě žije, je festival, kdy jindy. Mě třeba udivuje stavba v centru právě u našeho na Lorencově, nějak mi tam to stavění nesedí. A když někdo říká, že Zlín ztratil razanci a šmrnc, že se nic neděje, tak já zase říkám, že je to v každém z nás, dít se má něco v nás, všude se něco děje. Je to ale třeba vnímat a je to v nás.
Tady ve Zlíně teď odpočíváte, anebo je to jinak?
Umím to skloubit, bez práce to nejde, na hotelu mám samozřejmě počítač a najdu si čas na relax i na práci.
