Byli jste zkraje tisíciletí parťáky nejen v kabině a na hřišti, ale i ve volném čase. Což musí nést řadu dosud nepublikovaných historek. Máte u příležitosti Vlastíkových bohužel nedožitých kulatin něco v zásobě?
Jistě. Vlastík byl profík každým coulem, v nejlepším slova smyslu fanatik. Fotbalem žil na sto a více procent i mimo stadion, ve volném čase.
Nuže, sem s tím.
Jasně. Bylo volno, po sezóně. Jeli jsme 22. prosince z hor Rakouskem, vraceli jsme se s dětmi na Vánoce domů. Každý svým autem. Vlasta jel domů do Kunovic, já do Zlína. Vlasta mi ale brzy volal a pravil, že 6. ledna bude na tréninku změna. Já mu opáčil, že jasně, ale že je času dost, že si včas řekneme. A pak se ozvalo takové hůře citovatelné citoslovce. Jak ten můj kamarád myslel na fotbal a musel vše řešit hned, tak přejel odbočku na Graz. Takže si přidal nějakých sto kilometrů.
To jen svědčí o tom, že žil fotbalem dvacet čtyři hodin denně, že ano?
Fakt, Vlastíkovi ta hlava od rána do večera doslova šrotovala (Vlasto, promiň) fotbalem. Pořád přemýšlel i o souvisejících věcech, jak sehnat na fotbal peníze, jak co nejkvalitněji a nejmoderněji trénovat. On byl pořád i mimo tréninky v kanceláři. Přidával si, dumal, hledal cesty, jak posouvat zlínský fotbal. Pořád se chtěl zdokonalovat a zdokonalovat vše kolem sebe.
Jaký byl vlastně jako trenér a pak mimo pracovní proces?
Dominantní v práci byla jeho přísnost, ale pozor, naprosto lidský přístup. Chtěl hodně od sebe a taky od hráčů a nás, svých kolegů. O to zajímavější bylo třeba na nějaké dokopné po sezóně, že vzal kytaru, a lidi jen hleděli, že je to úplně jiný kluk, člověk, Vlasta.
Kdybyste mohl být s ohledem na letící čas něco jako exprognostik, což zní zvláštně, ale přece. Kam by to Vlastislav Mareček trenérsky dotáhl?
Vlastík šel do trenéřiny od píky, z obyčejných, ale jím milovaných Kunovic přes mládež Zlína, pak dospělý Zlín do Teplic, ta dráha vzhledem k času, který mu byl dopřán, zase tak pestrá a dlouhá nebyla. Přesto skončil dvakrát druhý v anketě Trenér roku. Za tehdy nedostižným Karlem Brücknerem. To o něčem svědčí. Bez jakýchkoliv pochybností si myslím, že by se stal úspěšným trenérem reprezentace.
Tak co mu pošleme do fotbalového nebe?
Škoda, že už jen do nebe. Ale když už to tak je: Vlasto, víme o tobě a víme, že ty víš o nás.
Více rozhovorů se zajímavými osobnostmi nejen z našeho regionu si můžete přečíst na webu zlin.cz.
