„Já jsem zrovna slezl z žebříku, u rodičů máme léta letoucí krásné stromy, jimž vévodí bělice. Sladké jsou jako mladé ženy, když nás před nějakými pětačtyřiceti lety vábily,“ používá krásného letního příměru Milan Slovák ze Zlína, který musel za nadílkou plodů do 12 kilometrů vzdálené vesnice.
Zatímco on byl, je a ještě bude naprosto spokojen, třebaže je úroda řekněme průměrná, další hezké zážitky si odnášel z téměř týdenního pobytu na chatě v Koryčanech jeho syn Pavel.
„Tady narazíte na třešně na každém kroku, každý strom je ale jiný. Vedle srdcovek a chrupek mám na jazyku pořád snad nejpřírodnější chuť planých třešní. Ty jsou sice drobnější, ale jejich chuť a vůně jsou tak úžasné, že mi stále jakoby zůstávají na jazyku,“ vypráví mladý muž téměř okouzleně.
Podle znalců jsou třešně nejlepší v syrovém stavu, kdy dozrají i mírně přezrají. Samozřejmě, že teď jde také o různé formy zachování tohoto prvního stromového ovoce.
A tak se může do třešňové diskuse přidat třetí z pánů Slováků, Milan.
„Třešně, to je opravdu naše. Babička umí asi nejlepší bublaninu z třešní na světě. Dělá i koláče, zavařuje, prostě je to třešňová šikulka,“ směje se Milan mladší.
A poslední slovo má mít nejstarší. Pan Bohumil Slovák nedávno oslavil v Provodově 93. narozeniny.
„Toho využití třešní je mnohem více, je to sice pořádná piplačka při sbírání, ale když se udělá kvalitní třešňový kvas, pak není nad dobře vypálenou třešňovici,“ dodává hlava rodiny, kde jsou třešně hodně oblíbené.
A ještě k té (ne)symbióze Koryčan a Provodova.
„V Koryčanech se třešním ohromně daří, třeba u mé chaty už také dozrály. Jedinečná chuť, ale také velmi náročné česání,“ ví dobře Karel Kellner, který je léta pěstitelem zpravidla červené laskominy. „Klidně nechávám část úrody i ptákům, ti jsou v hodování skutečnými mistry. Ale já s nimi žiji ve shodě, tak jim vždy touhle dobou popřeji dobrou chuť…“
