Rušno je tu už chviličku po deváté. Míří sem třeba Jakub Gajdošík. Ten neveze jen odpad, taky poklad, tedy poklady.
„No jistě, vzal jsem obě dcery, to jsou ty poklady, ty zase kamarádku, je to tu docela zajímavé. Holky tu uvidí moře věcí. Vezu jinak samozřejmě na správné místo spoustu odpadu stejně jako ostatní. Mám ho docela zajímavý, papír, plast, baterie a mimo jiné heliovou bombu z rodinné oslavy, nafukovali jsme totiž balónky. Jsem fakt rád, že tu sběrný důr tak bezvadně funguje,“ hlásí mladý muž, když se zbaví všech nepotřebných věcí.
Stejně napilno má i další místní Josef Drábeček.
„Přivezl jsem plast, sklo i další domácí odpad, jsem opravdu rád, že je kam odvézt. Tady je znát, že manželé Navrátilovi věci rozumějí, umějí vše zařadit, poradí, pomohou, nic pro ně není překážkou,“ těší dalšího mladého pána.
Celé dvě hodiny je tu nesmírně rušno, manželé Navrátilovi se opravdu nezastaví.
„Samozřejmě je tu klasický odpad, třeba dřevo, stavební suť, lidé teď hodně na podzim vozí biologický odpad ze zahrad, sklo, plasty, prostě všechno, trochu problematický je třeba polystyrén, vlastně jej není kam zařadit a hned je plný kontejner,“ popisuje Jiří Navrátil.
„Vedle dvora máme další plochu, tam patří větve stromů,“ doplňuje paní Jaroslava, jako vždy doprovázena čtyřnohým psím pomocníkem, rodinným přítelem a miláčkem, který je k nepřehlédnutí a vyhraje si třeba s dětmi.
„Problém je například s poasfaltovaným papírem na střechy. To je ze starších domů, dříve se hodně používalo a teď je to takový specifický druh odpadu,“ povídá pan Navrátil, že právě teď, ale i na jaře se více než kdy jindy hromadí staré ojeté pneumatiky.
Nad hypotetickou otázkou, co by bylo, kdyby nebyly sběrné dvory, se zkušený muž jen usměje.
„No to by bylo moc špatně, to bychom našli pračku tam, ledničku na druhém konci lesa, kdepak, tohle si nikdo už ani neumí představit.“
