„První hříbek jsme našli s tátou kousek od Zlína, místo nebudu upřesňovat, chceme tam zase vyrazit, když jsme našli prvních pár hub a v lese je docela mokro, mělo by se to jen zlepšovat,“ říká Nikola Bětáková, na svých dvanáct už docela zkušená znalkyně oboru, když se chlubí prvními letošními úlovky.
Na konec, tedy spíše na začátek nových houbařských rejdů roku 2024 z toho spolu s tátou bylo 11 kousků, pět kovářů a šest praváků.
O víkendu ještě v lesích zdaleka přelidněno nebylo. Ani „přehoubováno,“ ale první výsledky pečlivých hledačů už jsou znát.
„Vyrazil jsem jen na pár minut, nemám to do lesa daleko, ani jsem příliš nehledal, jen jsem „rekognoskoval“ terén. Výsledek mne potěšil, na první pohled pravý hříbek, pak spousta, snad dvacet dalších, lišky, další tři růžovky, prostě vidím to růžově,“ hlásil pan Jan z Provodova.
Přizvukoval mu Zdeněk Čech ze Zlína. „Už opravdu rostou, mám kováře, mám pár praváků, ale co mne překvapilo, to jsou bedly. Vždycky od klukovských let jsme je považovali za podzimní houby, teď si rostou, kdy chtějí, vůbec mi to ale nevadí,“ směje se zkušený houbař.
„Současný ráz počasí by měl být pro houbaře příznivý, poměrně vydatně zapršelo, je teplo, vlhko, snad se nám to dobře rozjede. A snad nám těžaři zase tak nerozjedou cesty, jak se jim to „daří“ poslední dobou. To, že houby ustojí jejich ataky je vlastně malý přírodní zázrak,“ konstatuje Karel Srnec, nepsaný král lesů na Zlínsku, který už také letos od května zaznamenal první úspěšné výpravy.
Mimochodem loni rostly houby dlouho, předlouho až do zimy.
„Myslím, že poslední loňské pravé hřiby vydržely i nápor sněhu a po oblevě byly k mání ještě týden před Vánocemi,“ vybavuje si Srnec.
