Vybavujete si Vánoce mimo domov?
Velmi živě, své jediné, kdy jsem nebyl s rodinou, byly v roce 1975. Což byl mimochodem pro mne i manželku rok vcelku zásadní.
Jak to myslíte?
Nu, já jsem mířil na osmnáct měsíců na stavební šichtu do Libye. Bylo to v březnu onoho roku. Doma jsme měli čtyřletou dceru Petru a na svět se mělo každým dnem přihlásit druhé dítě. Kontrakt pod hlavičkou Strojexportu byl ale podepsaný, já se doma rozloučil a vydal se na rok a půl stavět na Saharu silnice.
Aha, pokud vím v roce 1975, v březnu, přišel na svět váš Jirka, pozdější veleúspěšný tenista…
Přesně tak, hned zkraje kalendářního jara se rozkřičel na svět. Mně přišel na Saharu do oázy Ubb el Araneb telegram, ovšem z něj se nedalo vyčíst vůbec nic. Až týden poté přijel kolega Vladimír Koutský ze Zlína a sdělil mi, že jsem tátou kluka Jirky.
Copak jste v roli stavbyvedoucího musel s dalším stavbaři zvládat?
Měli jsme za úkol stavět silnice. Což je v poušti něco úplně jiného než tady u nás. Za mého působení jsme vybudovali sedmdesát kilometrů, to pro ně byla vlastně neocenitelná pomoc, pro nás tvrdá fuška.
V pořádném vedru?
Někdy v neskutečném. Nejvyšší teplota, kterou jsme naměřili, byla 55 stupňů ve stínu. Samozřejmě i tam to byl extrém. Pozoruhodné bylo, že se pracovalo pořád. Je tam nulová vlhkost, nepotíte se, tak jsme to prostě nějak zvládali.
A co vánoční svátky v takovéto exotice?
Tak zaprvé, tam je neznají, rozhodně ne v tomto křesťanském termínu. V zimě je tam vcelku příjemných patnáct dvacet stupňů, k ránu podstatně chladněji. O nějaké rybě jsme si mohli nechat jen zdát, ale vzhledem k tomu, že jsme měli príma kuchaře, tak to Vánoce přeci jen byly. A hodně jsme mysleli na blízké u nás doma. Nějaký internet, mobily či podobné věci, to prostě nebylo.
Jediné Vánoce mimo domov, ale vy jste prožil i poněkud specifický Nový rok...
To bylo mnohem později, to už Jirka hrál ve světové tenisové špičce a letěli jsme s manželkou Jumbem, tehdy největším letounem světa, přes půl planety na lince Londýn – Singapur. Začínal nový tenisový rok, který vždy vrcholí Australian open v Melbourne.
Letos budete doma, předpokládám, Co si popřát do nového roku?
Především bezvýhradně všem lidem zdraví. Vím, o čem mluvím. A přeji všem také to, aby se mohli scházet se svými blízkými doma. Neboť doma je doma. A to bych vám taky podepsal.
