Paní Aleno, jak jste se vlastně mezi děti potřebující i na Vánoce péči zdravotníků dostala?
Moje cesta na dětské oddělení byla úplně přímočará. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu v oboru dětská sestra. Vybrala jsem si to sama a úplně běžně jsem jako jiná děvčata v roce 1978 – bože to to letí – nastoupila na dětské oddělení zlínské nemocnice.
A setrvala tam 45 !!! let…
Ano, přesně tak, teď jsem před pár dny skončila na postu vrchní sestry, ale ráda bych ještě své zkušenosti formou, kterou určitě najdeme, předávala třeba v menším úvazku dál. Stihla jsem tři mateřské, ale to sepětí s dětmi a kolegy a kolegyněmi u nás na oddělení se vlastně nepřetrhlo nikdy. Čtyři a půl desetiletí.
Než vám udělím pomyslnou medaili za věrnost, tak se zeptám, jaké byly začátky?
Jejda, to je let, ale v paměti to zůstává. Bylo mi devatenáct, šla jsem do první (a poslední) práce hned, bez prázdnin. Byla jsem jako ostatní děvčata prostě hozena do vody, do praxe, učily jsme se za pochodu. Ráda vzpomínám na laskavost a lidskost pana primáře Tomáše Valouška. Ale i mnoha jiných zkušenějších kolegyň, které mně i dalším mladým sestrám pomáhaly.
Za rok jste ale šla na mateřskou, sama jste měla dceru, ovlivnilo to vaši práci?
Na první mateřské jsem pobyla jen rok. Myslím, že mne ta zásadní životní zkušenost hodně ovlivnila. Hned jsem získala trochu jiný vztah k těm dětem u nás na oddělení. A někdy, nejen na Vánoce, se to neobešlo bez slz. Tehdy rodiče být v nemocnici s dětmi nemohli.
Jaké to je sloužit na Štědrý den, o svátcích, anebo třeba na Silvestra či na Nový rok?
Samozřejmě maličko jiné, na Štědrý den vždycky přijdou i nové případy akutních zdravotních indispozicí. Vždycky se ale snažíme, aby mohly být i nemocné děti doma. Redukujme počet dětí na odděleních. Když už není zbytí, nechybí samozřejmě stromeček, dárky, slavnostní večeře. Ale jak vám potvrdím já i moje četné kolegyně, sloužit na Vánoce je poněkud zvláštní a vždycky si přejeme, aby mohly být všechny děti u svých nejbližších.
Přesto se malí pacienti objevují, co je zpravidla příčinou hospitalizace v době, kdy si to nikdo nepřeje?
Většinou jde o náhlé případy s dýchacími problémy, také například operace slepého střeva ale rovněž úrazy, anebo třeba intoxikace, je toho více, vždycky jsme připraveni. Na dětském zpravidla slouží ve směně čtyři sestry a jeden lékař.
Určitě máte za dlouhá léta vzpomínky na případy, které berou za srdce…
Samozřejmě ano. Dnes už mohou s dětmi k nám na oddělení rodiče, ve velké většině případů maminky. Pořád se mi tak vybavuje případ, kdy jsme měli vedle dalších dítě z dětského domova. Ta vánoční samota je hodně smutná.
Pak tedy krásné Vánoce. Vy naštěstí jistě sama nebudete…
Naštěstí ne, mám docela širokou rodinu. Těší mne to. A všem přeji, aby nebyli na Vánoce sami.
Představte si vánočně, že jste zase ta mladá dívka jako před lety, volila byste stejné zaměstnání?
Nechci, aby to znělo nějak formálně a samozřejmě. Ale ano, jistě, zase bych ráda pomáhala. A kdo to nejvíce potřebuje? Nemocné děti, samozřejmě. Takže jim i jejich blízkým na Vánoce i v novém roce. Hlavně hodně zdraví. Vím, o čem mluvím.
