Vaše skóre zní jako z pohádky. 50 výher a 0 porážek. To udivuje, vás ne?
Těžko říct, samozřejmě těžím z letité zkušenosti, hrával jsem pochopitelně vyšší soutěže, teď se to asi zúročuje.
Když se zeptám, když jste začínal se závodním stolním tenisem, to bylo jak?
Myslím, že zajímavě. Kluci, co hráli divizi, mi tvrdili, že mi dají fóra deset nebo patnáct míčků. Zklamal jsem je a vyhrál sázku. Což byla láhev dobrého vína.
Kdy to vlastně bylo?
Je to rovných 50 let, půlstoletí. Vzali mne mezi sebe, začal jsem pořádně trénovat a naskočil jsem zrovna do divize, to byla poměrně vysoká soutěž.
Vy jste byl poměrně věrný klubům z okolí, jakou nejvyšší soutěž jste si zahrál?
Nejvýš jsem hrál druhou nejvyšší soutěž u nás ve Zlíně. Ale region jsem vůbec neměnil, hrál jsem v Kostelci, Zlíně a Fryštáku. Teď už zase nějakou dobu v Kostelci.
Teď hrajete nižší soutěž, nepochybně byste obstál i výš. Vyhrál jste ve II. třídě zlínského okresu všech padesát zápasů. To musí soupeře pěkně deptat…
To by asi bylo lepší, zeptat se jich (úsměv), hrát proti Pavlíčkovi musí být zajímavé, samozřejmě se známe. Veselé je, když třeba hraji s kluky ve věku mého vnuka. Je mezi námi i šedesát let rozdílu ve věku.
Tipuji, že své bohaté zkušenosti předáváte dál, byl by hřích, kdyby tomu tak nebylo, že?
Určitě. Těší mě, že stolních tenistů přibývá. A je jich čím dál víc. Snažím se coby trenér předávat zkušenosti u nás v Kostelci žákům a dorostencům.
Působíte, řekněme, takzvaně věkuprostým dojmem. Čímpak tužíte fyzičku, ta je taky hodně důležitá, nebo ne?
Stolní tenis v mém pojetí určitě žádá fyzičku, stejně tak chytrost, předvídavost. Co se týče udržování se, pak doporučuji kolo a rád to doplním i tenisem.
