Chorvatů v našem městě moc nežije, jakpak jste se k nám dostal?
Myslím, že docela zajímavě. Já jsem hrál fotbal a tančil v souboru u nás v tehdejší Jugoslávii, ve Vinkovci a Borovu. Tam byla řadu let družba, neboli partnerské vztahy se sportovci i folkloristy z tehdejšího Gottwaldova. A tak jsem se jednou zakoukal do krásné moravské tanečnice, ona asi do mne a v roce 1970 byla svatba. Pracoval jsem tehdy v Německu, ji by tam ale nepustili, a tak jsme zakotvili tady, na Mladcové jsme pak postavili dům.
Tam jste taky hrál fotbal, je to tak?
Je, kluci mne tehdy ukecali, nebyl jsem žádná hvězda jako Modrič, ale hrál jsem rád, našel tam moře kamarádů, zrovna teď jsme měli v sobotu takové přátelské posezení.
Jak to vidí fanda Vlado v souboji Chorvatů v semifinále mistrovství světa proti Argentině?
Každý zápas je jiný, už jsme vyřadili Japonce, Brazílii, proč by se to nemohlo povést s Messim a spol?
Je úžasné, jak tým táhne už sedmatřicetiletý Luka Modrič. Kdo se vám v týmu ještě zamlouvá?
No úplně všichni kluci, je to úžasná parta, ale kdybych měl ukázat na někoho, kdo má velkou zásluhu na postupu do semifinále, pak je to do mistrovství úplně neznámý kluk, Dominik Livakovič. Já býval také brankář a jeho fakt obdivuji. Chytá za Dinamo Záhřeb, to není velkoklub formátu Realu Madrid nebo Manchesteru City, o to zajímavější bude sledovat, kdo po něm po šampionátu sáhne.
Jen pro připomenutí, ten hoch vychytal ve skupině v závěru i Lukaka, a proto je Belgie doma a Chorvatsko v Kataru…
Přesně tak, úžasný kluk, je fakt, že nebýt jeho, jeli jsme domů po skupině. Ale jdou mu tedy hlavně penalty.
Jak to prožívá vaše rodina v dávné domovině?
Jsem v kontaktu s bráchou, lidé se dívají ve Vinkovci doma i na náměstí. A pak je vždycky velikánská oslava. Tak snad bude i dnes a pak v neděli. Nic není nemožné.
