Leccos už bylo napsáno, znovu hluboce smekám před pro normální smrtelníky nepředstavitelným výkonem. Ale začněme jinak: čím jsou pro vás Vánoce a jak je strávíte?
U nás to rozhodně nebude o nějakém předávkování dárky. Moc si vážím toho, že mám skvělou rodinu, která mne mimochodem provázela i na americkém dobrodružství. Pobudeme spolu, těším se pod stromečkem na nějaký drobný cyklodárek, třeba ponožky. Chceme si tu atmosféru užít co nejklidněji, říká se trochu jako klišé v kruhu rodinném, ale přesně tak to vnímám.
Když se vrátíte do sedla bicyklu v americkém veledrsném závodě – nenapadlo vás v kritické chvíli vzdát?
Samozřejmě přicházejí chvíle, kdy toho máte opravdu dost. Jde o non stop závod o čas, když pomineme třeba extrémní podmínky, anebo výjezd do 3300 metrů. Vždycky si dám cíl a ten je jediný – dojet. A to se i díky podpůrnému týmu rodiny a kamarádů povedlo.
Je až neuvěřitelné, že v průměru naspíte za den dvě hodiny. To vypadá až mimo realitu…
Asi to je hodně zvláštní, někdy mě tým upozorní, že spím za řídítky. Takže karimatka, leh a třeba dvacet minut odpočinku. Spát v průměru dvě hodiny ze čtyřiadvaceti je fakt brutální. A nejdrsnější je to v posledních dvou třech dnech závodu.
Jak se s tím tělo a mysl vyrovnávají po závodě?
Složitě, postupně si přidávám po hodinách, není to tak, že bych po skončení spal třeba deset dvanáct hodin. Až pak po návratu domů, kdy už začínám normálně chodit do práce, chodím spávat v osm večer. Tělu postupně spánkem, jídlem i pitím vracím energii, kterou jsem mu v závodě ukradl.
Vaše výkony jsou natolik unikátní, že se ani neptám, kdy to zkusíte znovu. Spíše, jak se momentálně držíte v kondici?
Takový závod opravdu nejde absolvovat jak na běžícím pásu. Ale samozřejmě se udržuji v kondici. Na kole, plaváním, během. Pohyb je život, to je jasné.
Vánoce za dveřmi, nový rok o fous za nimi. Už víte, s čím do něj půjdete?
Tak na Silvestra s malou sklenkou šampusu. Zase se svými blízkými. Novoročním výjezdem se synem na kole. A při vědomí toho, že žijeme ve velmi složité době, kterou neumím zásadně ovlivnit, tak vsadím jako dosud na pozitivní myšlení. To je cesta, kterou doporučuji i pro všední dny, zdaleka nejen sváteční.
Víte, ono se to pozitivní musí odněkud čerpat, jak je to ve vašem případě?
Jasně, dá se těžit ze vzpomínek a zážitků, například ze zážitků v sedle z Irska nebo Julských Alp ve Slovinsku. A pak taky ze vztahů s podobně laděnými lidmi. Velkou motivací nejen v mém životě je úspěch. Ten můj na největším závodě světa je takovým souhrnem fyzických a mentálních sil a také obdivuhodné práce a vůle mého podpůrného týmu.
Jste velmi úspěšný, zkuste říct, jaký je návod na lidské uspokojení, lépe řečeno spokojenost. Třeba v tom dalším, asi ne zrovna lehkém roce?
Nerad bych, aby to znělo jako zjednodušení. Ale myslím, že platí. Běž za svým cílem, tak jak to jen jde, nelituj sil, ale hrej vždycky fér.
