Vedle Masopusta a Nováka byl snad největší ikonou slavné pražské Dukly a československé reprezentace padesátých a šedesátých let minulého století.
Svatopluk Pluskal by řekněme o padesát let později musel hrát někde v týmech levelu Realu Madrid či Bayernu Mnichov.
Zlínu, respektive někdejšímu Gottwaldovu, pomohl ve Vítkovicích v časech poněkud zvláštních reorganizací do nejvyšší soutěže. „Staří mazáci mi za stavu 0:1 doslova vnutili coby „holoubkovi“ kopat penaltu, já ji naštěstí proměnil,“ vzpomínal kdysi v rozhovoru.
Pluskala znají experti jako „vynálezce“ skluzu, dnes a už spoustu let používaného obranného zákroku, kterým si získával respekt soupeřů. Tvrdý byl jako žula, výborný hlavičkář. Ne nadarmo si zahrál za Československo na třech světových šampionátech, v Chile dokonce vybojoval stříbro.
Se svou Duklou byl osmkrát mistrem Československa, opakovaně vyhrával s partou Dukláků vysoce ceněný Americký pohár.
„Zahrál si ale také v týmu světa proti Anglii, zkusme si dnes v takovém mančaftu představit kteréhokoliv českého hráče,“ zamýšlí se pamětník a historik zlínského fotbalu Arnošt Hošek.
„Později jsme se potkali mnohokrát, pracoval jeden čas manažersky i pro klub ve Slušovicích, byl společenský, veselý, lidský, když si dnes uvědomím, co dokázal, říkám klobouk dolů,“ vzpomíná Hošek na řadu setkání.
Na jednom už ale světový fotbalista, možná nejslavnější zlínský fotbalový rodák, chyběl. Když mu loni ke sto letům zlínského fotbalu připravili organizátoři mezi dalšími veličinami poctu, dostavit se nemohl. Už patnáct let snil svůj další fotbalový sen někde nahoře. Byl a je asi o tom, jak svým umem ničí gólové představy nejlepších světových útočníků své doby.
