Zahrádky procitají, zahrádkáři ožívají. Vlastní produkce ovoce a zeleniny? Makačka, pot i radost

Manželé Čepicovi ze Zlína se na příchod jara mimořádně těšili. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Kdyby se ve Zlíně vypsala soutěž, odkud je tohle nevšední město na pohled nejhezčí, pak by sad neboli zahrádky na Burešově určitě braly medailovou pozici. Podívat se dolů pod sebe je osvěžující a neomrzí to. Dennodenně si to teď mohou ověřit třeba manželé Čepicovi. Paní Veronika i pan Alois to tu znají jako vlastní boty, už o dost více než čtyřicet let. Jakmile začne jaro, míří sem ze zlínského panelového bytu téměř denně.

Zahrádka je jejich život

Mít zahrádku je napadlo někdy v osmdesátých letech minulého století. Dnes si oba užívají zaslouženého pracovního volna coby senioři. Ovšem, jakmile vypukne jaro, jde zahálení stranou.

„No jasně, tohle je náš život. Už je to hodně přes čtyřicet let, co jsme se takhle rozhodli. Nikdy jsme nezalitovali,“ povídá paní Veronika.

Zahradníkův rok začíná

Jako vždy touto dobou začíná zahradníkův (a zahradničin) rok.

„Základem bývá v tomhle období překopat a prokypřit půdu. Nu a pak můžeme začít sázet. My už máme v zemi třeba hrášek, máme už připraveny řádky na brambory, na kořenovou zeleninu, každý den je co dělat a to je dobře. Brzy budeme do záhonů ukládat sazenice rajčat nebo paprik,“ přehlíží probouzející se zahradu pan Alois.

Zkušení zahrádkáři už se těší na letní měsíce, kdy se všechno zúročí, na to je ale ještě spousta času a proteče moře potu, až se výrazněji oteplí.

Časy se mění k lepšímu

Čepicovi toho už na Burešově pamatují opravdu hodně. Taky časy, kdy mladí o práci na zahradě ani nezavadili.

„Mám takový dojem, že se časy mění. Pro nás k lepšímu. Mladší lidé i ti řekněme středního věku si uvědomují, jaká radost a cennost je mít vlastní úrodu. A tak třeba tady na dohled od nás mají noví majitelé zahrádku krásně připravenou. U starších je to samozřejmost, u mladších příjemná změna,“ povídá paní Veronika.

„Jasně, co se budoucí úrody týče, mezi prvními budou jahody, těšíme se už teď na všechno, co si vypěstujeme. Báječný je rybíz, angrešt, ostružiny, maliny. Samozřejmě kořenová zelenina, ale taky jablka, ryngle, meruňky či broskve,“ dívá se pan Alois už o pár měsíců dopředu.

Návrat ke kořenům

Obecně začíná platit, že i ve městech, pochopitelně více na vesnicích, se mladší lidé vracejí nejen k pěstování ovoce, ale i třeba k chovu králíků a ve velkém kdysi naprosto samozřejmých slepic.

„Já jim fandím, my jsme zahrádkáři, to jsou chovatelé, ale každý koníček, který souvisí s půdou a přírodou vůbec, je ušlechtilý. A takováto renesance, návrat ke kořenům, a to doslova, mi fakt dělá radost,“ říká za oba zdatné manžele paní Veronika.

Zajímá vás dění krajském městě? Více zpráv si můžete přečíst na webu zlin.cz.

Zobrazit fotogalerii >>