Troufnete si nahlédnout na dálku do těl, hlav a duší fandů na stadionech v Kataru? Podle mne mají obrovský výdej emocí a energie…
Nepochybně, fanoušci jsou ozdobou mistrovství světa. Často opravdu hledím třeba na to, jak jsou vybaveni, v čem fandí, jak jsou nazdobeni v národních barvách. Před jejich výkony smekám. Ale od fandů na našich stadionech, co se týče energie a emocí, se ty projevy fyziologicky zase tolik neliší.
Dostávají třeba jejich srdce zabrat?
Bez debat. Klasická adrenalinová reakce. Zrychluje se srdeční puls, nejvíce při šancích, které se střídají na obou stranách. Stoupá dechová frekvence. Fanoušek se potí, je to bezpochyby hodně náročné.
Dá se to nazvat něčím, čemu šířeji říkáme stres a zápolíme s tím denně?
Ano, je to stres, zatížení organismu. Přirovnat se to dá, zatížení organismu určitě ano, ale neřekl bych, že jde o hraniční, zdraví nebezpečné věci.
No, ale tu a tam se stane, že někdo zkolabuje…
Mladému, zdravému organismu se to nestane, tyhle případy se stávají, většinou jde ale třeba o skrytou zdravotní indispozici, o které člověk, většinou už v letech, ani nemusí vědět. Bohužel infarkt až takovou výjimkou není.
Nazvěme ty nejvypjatější situace tranzem. Ale ten přece netrvá celých devadesát, dnes spíše sto minut, nebo ano?
Naštěstí ne, mezní hodnoty například ve zmíněném pulsu jsou opravdu spíše ve vypjatých situacích. Následuje jako po každém výdeji energie zklidnění a často pocit uspokojení. Nebo taky frustrace. To ovšem záleží na výsledku zápasu.
A když jsme tedy u mistrovství světa, které spěje k finiši, aniž bych loudil, kdo bude mistrem téhle planety, čí fotbal se vám líbí nejvíce?
Odedávna, co fotbal sleduji, byli vždy hodně dobří Kanárci, tedy Brazilci. Myslím, že míří hodně vysoko. Ale fotbal je i se zmíněnými emocemi krásný v tom, že vítěz rozhodně dopředu jasný není…
