Často se tu mluví o magii, spoustě energie na průzračně čistém vzduchu, cílem turistů se stává péčí manželů Mizerových pěkně upravené stavení, kde v roce 2001 dožila poslední ze zdejších jedinečných žen, často, i když kdoví zda správně, nazývaných bohyní. Domek poslední z nich, Irmy Gabrhelové, bývá cílem zvídavých a zvědavých turistů.
Teď ale jde kolem dokola o místo poklidu určené k opravdu pěkným vycházkám.
Začít se dá u místního hotelu Kopanice, pravda, teď v předjaří poměrně osiřelém.
Výhledy z hlavní žítkovské „magistrály“ nejen, ale hlavně směrem k česko-slovenské hranici jsou úchvatné, stačí, když přeje počasí.
Moravské Kopanice už takové jsou, jedinečné jsou například pohledy přes údolí Starého Hrozenkova.
Hřeben Mikulčina vrchu máte jako na dlani, když popojdete o kus dál, objeví se i Lopeník, přehlédnete Vyškovec i nedaleké slovenské hory. Jako málokde v našem okolí se vypínají vysoké kopce zjemňované ovšem širokými údolími.
Na početných informačních tabulích se dozvíte leccos z historie, třeba jak tu v 17. století čelili místní stateční Kopaničáři tvrdým, nelítostným nájezdům Turků a Tatarů.
Krajina v okolí Žítkové je v předjaří přímo určena k čištění po zimě poněkud znavených myslí. A když si přidáte nějakých deset kilometrů s vycházkou kolem hraničníků až na Slovensko, pocítíte, že magií tento kraj opravdu slyne.
A nemusí jít vždy a jen o zdejší vědmy zvané bohyně, tedy ženy, které to uměly s bylinkami, lidskými dušemi a jejich léčení, stejně jako bolestí těla. A které se, možná, aniž by chtěly, staly předmětem zájmu, o nějž by asi nestály.
Ale že se stanou na jaře zase velkým lákadlem a impulsem k návštěvě teď ještě dřímajícího kraje, to je jisté…
