Soutěž se konala formou soutěžního dialogu, který je složitější a časově náročnější než klasická soutěž. Jeho výhodou je však otevřenější postup, který umožní porotě v průběhu soutěže aktivně zasahovat do podoby návrhu.
Soutěž měla mezinárodní parametry, a to jak díky účasti vybraných architektonických kanceláří z Maďarska, Francie a Slovenska, tak také obsazením poroty. V soutěžní porotě usedli kromě zástupců města i nezávislí odborníci. Belgický architekt Pierre Hebbelinck, teoretik architektury profesor Vladimír Šlapeta, slovenský architekt Martin Jančok, zlínská architektka Jitka Ressová a kunsthistorička Jana Kostelecká. Na jednotlivých setkáních se soutěžícími byli přítomni také experti, kteří průběžně usměrňovali jejich činnost v návaznosti na konkrétní specializace.
Již v průběhu podzimu 2019 bylo vybráno šest týmů, které vzešly z přihlášených zájemců o účast v dialogu. Následně byl zahájen samotný dialog s jednotlivými týmy, během kterého byla postupně zpřesňována podoba jednotlivých návrhů. Výsledky měly být známy začátkem května letošního roku. Pandemie koronaviru však průběh soutěžního dialogu zpozdila.
„Soutěžní dialog byl pro nás novinkou. Jeho výsledek je za mě velmi pozitivní. Dovedu si představit, že tento model soutěže v podobných případech opět využijeme,“ sdělil primátor města Zlína Jiří Korec. Některé návrhy byly podle něj od začátku soutěže konzistentní, některé však udělaly zásadní kroky vpřed. Rozhodování bylo prý velmi složité, protože všechny návrhy byly velmi kvalitní. „Prioritou pro nás bylo celoroční využití a finanční soběstačnost objektu, kde by měli občané města nalézt zázemí pro mnoho akcí. Vítězný návrh všechny tyto aspekty splňuje. Bude však muset ještě doznat úprav, například dle připomínek památkářů či dalších dotčených orgánů,“ doplnil Jiří Korec.
Velké kino je ve vítězném návrhu obnoveno jako elementární kubická hala. Stávající konstrukce má být vynesena exteriérovou ocelovou superkonstrukcí. Naprostá většina stávajících prvků ocelové konstrukce bude dle předběžného výpočtu díky tomuto zásahu zachována. Do středového traktu haly je, bez principiálního zásahu do nosné konstrukce, „vloženo” nové podzemní patro. Jsou srovnány nivelity sálů do roviny a do haly je vsazen malý sál. Hala obklopuje provoz Velkého kina. Malý sál dělí prostor haly na tři části – Velký sál, Malý sál a foyer. Fyzické rozdělení haly je skryto v druhém plánu v šířce malého sálu tak, aby nebylo na první pohled patrné. Dělící membrána je z akustických důvodů dvojitá. Velký sál je oddělen dvojicí vysokých dveří, které je možné otevřít a tím rozdělení prostoru v podstatě zrušit a vytvořit jeden volný plynoucí prostor kina.
Náklady na soutěžní dialog zahrnující externí administraci i odměny soutěžícím týmům se blíží k pěti milionům korun. Tato částka představuje zhruba 2 % z celkových předpokládaných nákladů na rekonstrukci Velkého kina, které se pohybují okolo 250 milionů korun.
Památkově chráněná budova Velkého kina prošla od svého vzniku v roce 1932 řadou přestaveb, během kterých se postupně zmenšila její kapacita z původních více než 2 500 míst na méně než tisíc. Stavba je unikátní díky své svařované ocelové konstrukci, použité v takovém rozsahu vůbec poprvé na území tehdejšího Československa. Velké kino bylo staticky dimenzováno jako stavba provizorní. Budova utrpěla několik zásahů při bombardování Zlína na sklonku druhé světové války. Během pozdějších přestaveb bylo neúměrně zvýšeno zatížení nosné konstrukce, do které bylo navíc neodborně zasahováno. V důsledku těchto okolností bylo kino v roce 2016 na základě odborného statického posudku uzavřeno.
