Právě místo zmíněných tří teček je třeba vidět spoustu dokonalého umu machrů z Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice. Však si je také ředitel Josef Kocháň nemůže vynachválit.
Jedna věc je totiž vlečku vidět v dokonalém provedení a svézt se v ní, ale druhá přivést ji na svět.
„Opravdu je to mistrovské dílo, chlapi se v dílnách dokonale blýskli. Je třeba připomenout důležitou věc. Vlečka musí být v takzvaně nálezovém stavu. To znamená schopná renovace, ovšem nedá se počítat, že by z jednoho jediného kusu vznikl nový. Třeba tato je hned ze tří, našli jsme jednu z nich coby základní ve stavu, kdy to byl jeden velký kurník pro slepice,“ povídá na nádvoří společnosti ředitel Kocháň s tím, že se vlečka nakonec po náročných pracích doplnila nádhernými dobovými sedadly, nosiči a dalším příslušenstvím. Stejně, respektive podobně, se vedle červené parády narodila i modrobílá.
„Tady vidíte i dorozumívací zařízení, ve voze jezdila obsluha, bylo třeba domlouvat se s řidičem v tažném voze, ať to byl autobus nebo trolejbus. Tady je pro změnu střešní okno, klimatizace samozřejmě byla pojmem zcela neznámým,“ předvádí funkční větrání, jehož se využívalo ponejvíce v horkých dnech.
V časech, kdy nebylo zdaleka tolik osobních automobilů, byla městská hromadná doprava nenahraditelná.
„Ostatně proto se také vyráběly vlečky, přepravní kapacity byly obrovské. Čas vleček byl dán rozmezím 50. – 70. let minulého století. Z továrního areálu se vyhrnuly nekonečné proudy lidí, část odjela do vesnic autobusy ČSAD, další pak v rámci MHD trolejbusy a autobusy i s vlečkami mířili domů do města a jeho rychle rostoucích okrajových částí,“ dodává Kocháň.
Flotila dobových vozidel najde znovu uplatnění na státní svátek v neděli 8. května. Na letošního 1. máje byl zájem veřejnosti o veterány obrovský.
„Jen pro zajímavost, naši chlapi teď mají v dílně velký kloubový trolejbus Sanos, je majetkem Technického muzea v Brně a jde zase o exponát, který bude dělat radost pamětníkům, ale třeba i dětem,“ dodává ředitel Kocháň.
