Vážený pane senátore, jakpak jste si u nás tentokrát zazávodil?
Báječně, díky kamarádovi Láďovi Samohýlovi jsem mohl sedlat jeho Bugatti 13, jediný světový exemplář roku výroby 1911 a po dvou technických nezdarech z předešlých let jsme s mojí paní Blankou letos slavně protnuli cílovou pásku a v nejlepší náladě jsme se mohli vydat mezi spoustu těchto francouzských krásek na Výstaviště do Kroměříže, kde jsme strávili parádní sobotu.
Jen pro připomenutí, vlastníte taky pěknou veteránskou bugatku tuším roku výroby 1913. Kde se vzala ve vaší sbírce?
To byl zajímavý počin, dostal jsem asi tak před deseti lety echo, že se v Portugalsku ruší jedno muzeum, tak jsem napřel všechny síly a dostal se k ní.
Mimochodem, co nového ve vaší veteránské sbírce?
Koupil jsem Felicii z roku 1961, ale na ní je zajímavé, že má běžný technický průkaz, takže to vlastně veterán je i není.
A váš veleoblíbený velorex Hugo? Je stejně jako vy v dokonalé kondici?
Naprosto, jezdím s ním na chalupě nakupovat. Kdybych přijel něčím jiným to by byl poprask mezi místními.
Jste nejen sběratel, hlavně samozřejmě věhlasný lékař, taky jedete v tomto hlavním oboru na plný plyn?
Jasně, práce mne pořád naplňuje, s týmem jsme přidali další úspěchy, máme teď už 309 transplantací srdce.
Tak to tedy velký obdiv a díky. Když jsme u těch nových životů, patří do vašeho srdce taky Barumka?
Nepochybně. A proto: ať žije Barumka!
