Co vy na to?
S přibývajícím věkem já na to, že by měli volit mladší lidi.
A já zase na to, že mladší ano a Sylvu Knedlovou k tomu. Vždyť vy máte na rozdávání zkušeností a navíc neutuchající energii. Kde se bere?
No, určitě cvičením, to vím odedávna. Mé kolenní vazy už lepší nebudou, ale zacvičím si každý den, jak to jen jde. Tam kdesi to hledám. A kupodivu pořád nacházím.
Jste chycena sportem na celý život, léta letoucí jako organizátorka, teď to prý šperkujete povinnostmi startéra…
No tak to jsem teď měla možnost hned dvakrát. Nejdříve v Kopřivnici na Běhu Emila Zátopka rodným krajem a pak zanedlouho na Běhu na počest Emila Zátopka ve Zlíně na Dnu Zlínského kraje. Nebyla jsem ale jen s pistolí na startu, v Rožnově taky v cíli na Valašském Slavíně. Kde odpočívá Emil, jeho paní Dana, Jiří Raška nebo Ludvík Daněk. Tam bylo krásné, že jim místa jejich věčného spánku provoněli členové Klubu olympioniků pravou slivovicí.
Ale na tu vy moc nejste, že…
Nejsem, ale komu chutná, ať si dá. Asi si na zdar našeho činění přiťukneme i na listopadovém zastupitelstvu. Jako nejstarší jej budu určitě zahajovat. Čeká nás moře práce, mrkněte na zdejší náměstí, ale už se udělala spousta věcí, tak bychom chtěli pokračovat. Mimochodem, jdu do toho podesáté v řadě.
Pokračovat jistě ano, jak chcete ale osobně jako Sylva Knedlová přispět ke zvelebení města, kromě vašich postřehů a připomínek na jednáních zastupitelstva?
Tak snad se zase dočkám vedení Komise občanských záležitostí. Je to tak, že jdeme přát k významnému životnímu jubileu, třeba osmdesátinám. No a já už i v takových případech přeji hodně zdraví svým bývalým žákům…
Mohlo by vás zajímat: Sylva Knedlová: Druhý rok neučím… a zase nemám čas
Co to vlastně, paní Sylvo, je, ta komunální politika?
Já to pořád beru jako službu lidem. Což není fráze, ale povinnost těch, kteří dostali od svých spoluobčanů důvěru vést jednotlivá města či vesnice. Ale čím větší sídlo nebo územní celek, tím to bývá s tímto pojetím složitější. Lidé to vědí, a proto chodí k volbám jen každý druhý. Tedy v průměru.
Jak vás tak léta znám, nezahálíte. Co třeba dnes?
Tak diář mám pořád plný. Dnes se zrovna s dcerou a vnučkou, samozřejmě učitelkami, vydávám na literární večer do Holešova. A pořád se na něco těším.
Třeba, aktuálně?
Aha, aktuálně… tak zrovna dělám k obědu houbovou praženici s vajíčky. Jeden můj bývalý žák našel pár suchohřibů v podhůří Beskyd, a tak mi je poslal. To je letos veliká vzácnost.
