Kdypak jste byla naposledy ve „své“ fryštácké škole?
To bylo v pondělí, pár hodin před tím, než to mým nástupcům a exkolegům znovu začalo v úterý naostro. Trošku jim závidím, co vám mám povídat. Ale bylo to moc prima, viděla jsem je pěkně odpočaté. A plné elánu.
To magické datum 1. září bylo a je pro vás čím?
No, fakt magické, už od dětství. V časech učitelských pro mne asi ten nejhezčí den v roce, já jsem prostě asi zrozena k tomu předávat znalosti a zkušenosti dál. Činila jsem tak prý už v raných dětských letech.
Takže když teď neučíte, užíváte klidu. To konstatuji, anebo tam mám dát otazník?
Dejte tam, co chcete, klidně vykřičník. Času není nazbyt ani teď. Pořád bych potřeboval den se zhruba třiceti hodinami. To si pište, dnes třeba jedu večer na setkání s následovníky starých baťovců a nositeli Baťových myšlenek na Zlínském kraji. Ještě předtím čekám návštěvu u mě doma, přijdou moji exkolegové ze školy, máme toho k probrání moc a moc.
Když byste vyrazila do školy, od níž stejně jako od výtahu a kabinetu máte určitě klíče, musíte přes náměstí…
No právě. A to je s mým porouchaným kolenem náročné. Ale to, že se takhle razantně z gruntu opravuje, to mě moc těší, dávám svému bývalému žáku, starostovi Pavlu Gálíkovi, a jeho spolupracovníkům velkou jedničku. Vždycky, když se někdo pustí do velké akce, dostává se mu i kritiky, u mě ne, já to vítám.
No, aby to neznělo jako předvolební agitace, mimochodem jdete dva roky po své devadesátce zase do voleb?
To víte, že ano, věci komunální, věci kolem nás, mne vždycky zajímaly, tak se zase hlásím a uvidíme, jestli se probojuji do zastupitelstva.
A co takhle chopit se starostování?
Ha, ha, ha, to jste mne rozesmál. To samozřejmě nechám na mnohem mladší, ale zní to úžasně. Byla bych určitě nejstarší šéfkou radnice na světě, ha ha!
Copak vás v brzké době čeká zajímavého?
Každý den je výzva, to vím moc dobře, nechci promarnit ani minutu. Ale tady vidím v diáři červeně zatrženo: Běh Emila Zátopka, Kopřivnice, sobota 19. září. Mám tam docela zajímavý úkol, budu startérkou.
Mohlo by vás zajímat: Školo, vítej! Zařízení milovaná i nemilovaná už jedou naplno
Vy jste měla s Emilem, naprostou legendou, tu čest?
No to si pište, milý žáku. Emil mne trénoval na dlouhých bězích a jeho paní Dana zase v oštěpu. No uvažte, kdo tohle může říct, že ho měli v rukou olympijští vítězové. Moc si toho vážím.
No, vy si vážíte dětí a děti vás, to je neoddiskutovatelné. Není vám po nich ve třídě smutno?
Co vám budu povídat, když je vidím jít do a ze školy třeba doma z okna, nějak se mi hrnou do očí slzy… tak to je. Ještě že mne čím dál častěji, když mám čas, zvou na nejrůznější besedy s dětmi, tak si to užiju.
A ještě jedna věc, říká se, že se řemeslo dědí z otce na syna, u vás to platí taky?
Jasan, ale v obráceném gardu. Tedy ze mne na dceru, ta učí v Holešově, a pak na dvě vnučky. To, že jsou kantorky, je pro mne další pozitivum.
