Zlínský kraj je jedním z nejbezpečnějších krajů v České republice. Je tedy vůbec potřeba bezpečnost řešit jako jedno z hlavních témat?
Určitě ano. To, že jsme dnes jedním z nejbezpečnějších regionů, je dobrá zpráva, ale rozhodně to není důvod usnout na vavřínech. Bezpečnost není stav, který jednou vytvoříme a potom už se o něj nemusíme starat.
Hrozby se totiž neustále mění, zdokonalují nebo sílí. Některé dokážeme dobře předvídat, jiné mohou přijít velmi rychle a s velkou intenzitou. Úkolem politiků na krajské i celostátní úrovni proto není jen reagovat na problémy, které už nastaly. Musíme se snažit předvídat, připravovat se a vytvářet podmínky pro to, aby lidé měli pocit, že se na svůj kraj, obce i stát mohou v krizové situaci spolehnout.
Když se řekne bezpečnost, většina lidí si asi představí především obecnou kriminalitu. Je podle vás právě ta největším rizikem?
Téma jakékoliv kriminality je samozřejmě důležité a lidé ho velmi citlivě vnímají. Když někomu někdo ukradne majetek nebo se stane obětí násilí, je to velmi konkrétní a osobní zkušenost. Z pohledu statistiky je ale Zlínský kraj právě v oblasti násilné kriminality mezi nejbezpečnějšími regiony.
Myslím si proto, že bychom měli věnovat větší pozornost především tomu, čemu říkám „neviditelná kriminalita“. Mám na mysli například korupci, hospodářskou kriminalitu, kybernetické útoky nebo nejrůznější podvody pomocí internetu, mobilních telefonů nebo aplikací v nich. Ty mohou mít v konečném důsledku velmi vážné dopady na jednotlivce, firmy i fungování celé společnosti.
A bezpečnost samozřejmě není jen zmíněná obecná kriminalita. Patří sem také bezpečnost na silnicích, energetika (hrozba blackoutu), dostupnost pitné vody, ochrana nemocnic a škol nebo schopnost reagovat na extrémní mimořádné události.
Zmínil jste kybernetické hrozby a podvody. Nejsou právě ty dnes pro běžné občany stále větším problémem?
Jednoznačně. Technologie nám přinášejí obrovské možnosti, ale zároveň vytvářejí nové způsoby, jak lidi připravit o peníze nebo citlivá data. Terčem se přitom může stát prakticky kdokoliv.
Velmi ohroženou skupinou jsou například senioři, kteří nemusí být na nové typy podvodů dostatečně připraveni. Podobně zranitelné mohou být děti a mladí lidé v online prostředí.
Prevence proto nesmí znamenat pouze více policistů nebo lepší vybavení. Musíme také vzdělávat obyvatele a vysvětlovat jim, jak rizika včas rozpoznat a jak se jim účinně bránit. V této oblasti je určitě důležité kritické myšlení a pomoc mezi generacemi.
Právě senioři a děti jsou podle vás skupinami, na které by měla být prevence zaměřena především?
Ano. Prevence kriminality musí být konkrétní a musí vycházet z toho, jaké problémy jsou skutečně v daném místě a čase.
Někde může být hlavním problémem doprava, jinde vandalismus, kybernetické podvody nebo sociální vyloučení. Neměli bychom proto dělat plošná opatření jen proto, že jsou jednoduchá na vykazování. Důležitá je kvalitní analýza konkrétní situace a následně přesně cílená pomoc.
Současně bychom měli maximálně využívat dotační programy na prevenci kriminality a pomáhat městům a obcím, aby mohly realizovat projekty, které odpovídají jejich skutečným potřebám.
Co by podle vás měl kraj, města, obce dělat pro bezpečnost lidí v jejich každodenním životě?
Bezpečnost se odehrává každý den a na mnoha místech. Na ulici, v dopravě, ve školách, nemocnicích, na úřadech, stadionech nebo třeba v nákupních centrech.
Samosprávy by měly mít především dobře zmapovaná rizika a musí být schopna na ně včas reagovat. Potřebujeme kvalitní bezpečnostní analýzy, ale také propojení jednotlivých úrovní – občanů, obcí, kraje a státu.
Velmi důležitá je také ochrana kritické infrastruktury. Musíme přemýšlet nad tím, co se stane, pokud dojde k výpadku energií, problému s dodávkami vody, rozsáhlému kybernetickému útoku nebo jiné rozsáhlé mimořádné situaci.
Hovoříte také o výrazném zvýšení investic do bezpečnosti. Kam by podle vás měly směřovat především?
Investice by měly směřovat jak do technického vybavení, tak do lidí. Nemá smysl mít moderní techniku, pokud ji nemá kdo používat, stejně jako nestačí mít kvalitní odborníky bez odpovídajícího vybavení.
Podpora se proto musí týkat všech základních složek integrovaného záchranného systému. A nesmíme zapomínat ani na dobrovolné hasiče a další dobrovolníky, kteří jsou v řadě obcí naprosto zásadní součástí systému.
Právě při krizích se opakovaně ukazuje, že lidé v místě často dokážou reagovat velmi rychle. Je potřeba jim vytvořit podmínky, aby to mohli dělat co nejlépe. Tyto složky po události navíc setrvávají na místě i nejdéle a plní mnohdy nenahraditelnou roli.
Zlínský kraj má zkušenost s povodněmi, vichřicemi, sněhovými kalamitami, požáry i průmyslovými haváriemi. Je podle vás na podobné situace dostatečně připraven?
Nemůžeme si nikdy říct, že jsme připraveni na všechno. Můžeme ale udělat maximum pro to, abychom byli připraveni co nejlépe.
Zlínský kraj už opakovaně zažil mimořádné situace, které prověřily schopnost samosprávy, záchranných složek i jednotlivých obcí reagovat. Zkušenosti z těchto událostí bychom měli systematicky vyhodnocovat a využívat při další přípravě.
Klíčová je spolupráce s odborníky a obcemi. Krizový plán totiž nemůže vznikat jen od stolu na krajském úřadě. Musí vycházet z reálných podmínek konkrétních míst a hrozeb. Systém je nastaven na spolupráci i garanci s IZS.
V posledních letech se stále více ukazuje také význam krizové komunikace. Co je podle vás v této oblasti potřeba zlepšit?
Krizová komunikace může být v některých situacích stejně důležitá jako samotná zásahová technika. Když lidé nevědí, co se děje, jaké nebezpečí jim hrozí a co mají dělat, může vzniknout chaos a panika nebo třeba škodlivé dezinformace. Je nutné, aby kraj i obce byli schopni v krizové situaci komunikovat rychle, srozumitelně a především důvěryhodně. Lidé potřebují vědět, co se stalo, co jim hrozí a jak mají postupovat.
Nestačí informace zveřejnit. Musíme přemýšlet také nad tím, zda se skutečně dostanou ke všem, kteří je potřebují. A to je další oblast, na které bychom měli systematicky pracovat.
Co by tedy podle vás mělo být hlavní zásadou bezpečnostní politiky?
Především prevence, připravenost a spolupráce.
Neměli bychom čekat na to, až problém nastane, ale snažit se předvídat, kde může vzniknout. Zároveň potřebujeme kvalitní spolupráci mezi obcemi, krajem, státem, policií, hasiči, zdravotníky, odborníky, firmami a samozřejmě samotnými občany.
Bezpečnost není něco, co nám někdo jednoduše „dodá“. Je to společná odpovědnost, a právě v tom bych chtěl být nápomocen.
A kdybyste měl jednou větou říct, proč by se bezpečnost měla stát jedním z témat letošních voleb do Senátu?
Protože bezpečnost často začneme opravdu řešit až ve chvíli, kdy ji ztratíme. Já bych byl rád, kdybychom byli o krok napřed. Volební obvod číslo 78, tedy z největší části Zlínsko, částečně Valašsko i Vsetínsko, je bezpečným regionem. Přesto si ale myslím, že našim společným úkolem je udělat maximum pro to, aby jím zůstal i v době, kdy přicházejí nové a někdy těžko dříve myslitelné hrozby.
POLITICKÉ REKLAMNÍ SDĚLENÍ / Zadavatel: STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ / Souvisí se senátními volbami 2026 / Oznámení o transparentnosti: https://www.outdoorspacemedia.cz/upload/file/STAN_-_Formular-transparentnost-senat_vez_Zlin_1banner.xlsx
