Miroslav Zikmund – M.Z., Miroslav Zvonek – M.Z. to Vás může docela těšit…
To víte, že ano, je to taková hezká shoda a ještě více mne těší, že jsme byli léta sousedé, třebaže pan Zikmund už pár let bydlí na jiné zlínské adrese.
Jakpak jste se „zesousedili“?
Může za to náhoda, on samozřejmě žil dlouhatánská léta ve své vile. Já jsem koupil starý dům s pozemkem nedaleko od něho. Když jsme jej se syny bourali, aby mohl vyrůst nový, chodil kolem šedivý elegantní pán, čemuž jsem nijak nevěnoval pozornost. Jednou se na stavbě zastavil a ukazoval mi fotky z postupu naší práce, které pořídil. Tak jsme se zajímavě seznámili. On se mi představil a já zastyděl, že jsem ho hned nepoznal.
Ten dům tu stojí pořád, podíval se pak Zikmund i do něj?
Ano a byl jsem moc rád, že přijal mé pozvání. V domě mám i sídlo firmy, je to dřevostavba, měli jsme tu, tuším v roce 2003 i den otevřených dveří, pan Zikmund mne poctil návštěvou a pravil, že viděl v životě mnoho, ale aby vznikl takový dům za pár týdnů, tak to prý ještě ne.
Jaká byla další setkání?
Často právě v naší ulici, vždy byl úžasný třeba při letmém vyprávění, povídali jsme si například kousek odsud u voleb, chodil pravidelně, já býval ve volební komisi. Potkávali jsme se mimo jiné na premiérách v divadle, sedával jsem kousek od něho.
Co byste si od něj vzal, kdyby to šlo?
Moc mne inspiruje jeho cílevědomost a důslednost, to mi chybí a v tom ho nemám šanci dohonit. Třebaže se o to snažím. A v čem se s ním shoduji? V tom, že je život jedna velká souhra náhod, kdybych se tehdy nedostal ke zmíněnému pozemku, tak bychom se vlastně míjeli dál.
Co dnešnímu oslavenci popřát?
Samozřejmě, aby mu dál sloužilo zdraví a hlavně měl pořád tak dokonale bystrou hlavu.
