Když se řekne Vladimír Sedlařík, většina lidí si vybaví vědce nebo bývalého rektora Univerzity Tomáše Bati. Kdo jste mimo profesní život?
Jsem člověk, který má rád svou rodinu, včetně domácích mazlíčků, hudbu, historii a náš region. Když mám volný čas, rád vyrážím na vlakové výlety po lokálních tratích. Možná je to trochu netradiční koníček, ale díky němu člověk pozná místa i lidi, které by jinak minul. A možná to o mně řada lidí ani neví, ale v mládí jsem hrál v metalové kapele. Bylo to období, kdy jsem se naučil říkat svůj názor a nebát se jít vlastní cestou. Něco z toho mi zůstalo dodnes. Možná i proto dodnes často říkám věci přímo, i když to někdy nemusí být příjemné. Na druhou stranu jsem během svého života poznal, že každé rozhodnutí musí stát na faktech a že za každé rozhodnutí nesete odpovědnost. Ať už vedete univerzitu, výzkumný tým nebo zastupujete lidi ve veřejné funkci.
Kde podle Vás mají kořeny hodnoty, které dnes zastáváte?
To je asi hodně dáno mým dětstvím a rodinným zázemím. Dnes už to není nic neobvyklého, ale v době mého dětství nebylo běžné vyrůstat pouze s otcem. Otcové tehdy děti do péče získávali jen výjimečně a občas bylo zřejmé, že nás okolí sleduje trochu pozorněji než ostatní.
Právě tehdy jsem si začal uvědomovat, jak snadné je lidi zařadit do nějaké škatulky dříve, než je skutečně poznáme.
Od dětství jsem také musel převzít část odpovědnosti za fungování domácnosti. Když pak otec velmi brzy během mých studií zemřel, bylo jasné, že se musím spolehnout sám na sebe. Zpětně to nevnímám jako křivdu ani jako překážku. Beru to jako zkušenost, která mě naučila pracovat, nést odpovědnost a nevzdávat věci při první komplikaci. A možná i proto mám blízko k lidem, kteří se v životě spoléhají především sami na sebe.
Mluvíte o tom, že by lidé neměli být posuzováni podle nálepek, ale podle toho, jací skutečně jsou. Odkud se u Vás tento pohled vzal?
Nejspíš nejvíce díky práci s lidmi. Měl jsem možnost poznat tisíce studentů, kolegů a partnerů z různých zemí světa. Čím více lidí poznáte, tím méně věříte jednoduchým soudům. Uvědomíte si, že lidský příběh bývá vždy mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Proto se snažím lidi neposuzovat podle nálepek, ale podle toho, jak se chovají, jak pracují a jaké hodnoty vyznávají. Myslím, že právě to je pro fungující společnost důležité.
Přečtěte si také: Ochrana přírody není ideologie. Zlínský kraj potřebuje více chytrých řešení a méně sloganů, říká Sedlařík
Jak Vás ovlivnila práce s lidmi z různých zemí a prostředí?
Poznal jsem, že schopní lidé se najdou všude. Nezáleží na tom, odkud přicházejí, jaké mají názory nebo jak vypadají jejich životní příběhy. Důležité je, jestli umějí spolupracovat, nést odpovědnost a dodržet slovo. Právě díky tomu jsem si uvědomil, jak zavádějící bývají jednoduché soudy o druhých.
Dotýká se vás osobně, když vás někdo zařazuje do určité politické škatulky?
Řekl bych, že čím jsem starší, tím méně. Samozřejmě není příjemné, když někdo udělá závěr o člověku bez toho, aby znal jeho práci nebo názory. Ale spíš než kvůli sobě mě mrzí, co to říká o atmosféře ve společnosti. Mrzí mě také, když si takové rychlé soudy o mé sobě čtou mé děti. Snažím se jim vysvětlit, že to není osobní, ale občas to je těžké, protože to tak opravdu vypadá. Právě tehdy si člověk uvědomí, že veřejná debata není jen politický souboj. Za každým jménem a rozhodnutím je rodina a skuteční lidé.
Můžeme mít různé názory. To je v pořádku. Ale měli bychom být schopni si navzájem naslouchat a posuzovat se podle argumentů a výsledků. Ve vědě neobstojíte proto, že jste někoho překřičel. Obstojíte proto, že máte fakta. A tenhle přístup je mi blízký i mimo akademické prostředí.
Co vás přivedlo k rozhodnutí kandidovat do Senátu?
Upřímně řečeno, nebyl to nějaký dávný životní plán, ale přirozený vývoj. Celý život jsem se snažil pomáhat regionu prostřednictvím vzdělávání, výzkumu a rozvoje univerzity. Měl jsem pocit, že už nestačí jen upozorňovat na problémy nebo navrhovat řešení. Chtěl jsem převzít část odpovědnosti i na místě, kde se o nich rozhoduje.
Zlínsko má obrovský potenciál. Má šikovné lidi, podnikavost, průmyslovou tradici i kvalitní školy. Přesto často vidím, jak se některé důležité věci zbytečně vlečou nebo jak mladí lidé odcházejí jinam. Řekl jsem si, že pokud mám zkušenosti, kontakty a energii, měl bych je nabídnout regionu i touto formou.
Co vás dnes trápí nejvíc?
Asi dvě věci. První je odchod mladých lidí z regionu. Každý rok potkávám studenty, kteří mají talent, energii a chuť něco dokázat. A část z nich nakonec odejde jinam nebo se po studiích nevrátí do našeho regionu.
Druhá věc je rostoucí rozdělení společnosti. Zdá se mi, že stále častěji hledáme důvody, proč spolu nesouhlasit než příležitosti, kde můžeme spolupracovat. Přitom většina lidí chce velmi podobné věci. Dobrou práci, bezpečný život, kvalitní školy, dostupnou zdravotní péči a perspektivu pro své děti.
Když byste měl říct jednu vlastnost, kterou si přinášíte do politiky z akademického prostředí, jaká by to byla?
Odpovědnost. Ve vědě si nemůžete vymýšlet výsledky. A když vedete velkou instituci, nesete odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí. Mám rád otevřenou debatu, ale nakonec musí přijít okamžik, kdy se někdo rozhodne a za své rozhodnutí nese odpovědnost. To považuji za jednu z nejdůležitějších vlastností nejen ve vědě nebo managementu, ale i ve veřejné službě.
Co byste chtěl, aby si lidé z tohoto rozhovoru odnesli?
Byl bych rád, kdyby si lidé odnesli jednu jednoduchou věc: než si na někoho vytvoříme názor, stojí za to poznat jeho příběh, práci a hodnoty. Celý život jsem se snažil, aby za mnou zůstávaly konkrétní výsledky. A stejně chci přistupovat i k veřejné službě. Nechci být senátorem jedné skupiny lidí. Chci být senátorem regionu, ve kterém jsem vyrostl a kterému chci něco vrátit.
