Jak se vůbec díváte na čtvero ročních období, která jsme si za rok ve společnosti koronaviru prožili jeden vedle druhého?
Když dovolíte, velmi to zjednoduším, třebaže si to žádá větší prostor. Ale myslím, že jaro bylo ještě ve znamení důvěry lidí, tedy důvěry lidí v nezbytná tvrdá opatření. Léto bylo poznamenané vládním populismem a bezbřehým uvolňováním opatření. Podzim naopak bití na poplach, ale bez patřičné odezvy mezi lidmi. A zima? Třeba v Německu tvrdá izolace, u nás nutnost velkých předvánočních nákupů, teď sklízíme plody.
ZUŠ Morava, v jejímž čele stojíte, má dvaadvacet středisek a v reálu po čertech složité časy, co říkáte?
Naše škola pracuje v nouzovém režimu na dálku. Základní umělecké školství je na chvostě priorit. Vyučování mladých muzikantů nebo výtvarníků i dalších oborů je ještě horší než na jiných školách. Prakticky celý rok je zastavena skupinová výuka, zkuste takhle dávat dohromady orchestr, soubory nebo sbory.
Nezbývá než hodit flintu nebo třeba flétnu do žita nebo do kouta, abych byl stylovější…
Jenom to ne. My pořád sázíme na motivaci žáků a jejich rodičů. Pořizujeme ve spolupráci s nimi nahrávky, vysíláme je místními rozhlasy nebo na sociálních sítích, máme virtuální výstavy, měli jsme i konzultační hodiny za dodržení všech hygienických nařízení, teď to ale od 1.3. bude ještě složitější.
Tyhle podmínky jsou už skutečně velmi nestandardní, nehrozí fatální pokles zájmu o hudbu, výtvarné umění nebo třeba divadlo?
Nehrozí, jsem pořád optimista. Věřím, že v nás i v dětech zůstává v hloubi duše kulturnost založená na našich tradicích pořád známá a ctěná i v zahraničí. Možná právě tahle zlá doba způsobí větší hlad po kultuře a po duchovních hodnotách.
To je dobře, že to tak vidíte. Ale …
Ale taky vidím stěžejní hodnotová měřítka založená na luxusních dovolenkových destinacích, nabubřelosti projevující se třeba v top autech nebo rodinných sídlech a v penězích vydělaných na úkor druhých bez vytváření hodnot. Tohle je rakovina společnosti, tedy společnosti, která nemůže patřit mezi vyspělé evropské národy.
Nu, to jste se docela rozjel a dostal se do širšího záběru stavu společnosti. jen aby Vám nechyběla „miklovská“ energie. Tak jednak, bude jí dost třeba na pokračování „zušek“ v téhle divné době?
Věřím, že nám žáci neubydou i když musejí rodiče často obracet každou korunu. Máme záběr v širokém okolí Zlína, energie tam pořád je. Ovšem, kdyby nebyli žáci, nebyly by dotace, soukromé škole bez dětí by stát jistě nepomohl. Nu a k té vlastní energii. Pořád je jí dost díky rodině, přátelům, kolegům, spolupracovníkům a taky víře v to, že dělám práci, která má pro celou společnost svůj význam a smysl.
