Vzpomínky, které by neměly zapadnout. Dějepis poněkud jinak

Eva Erbenová (Foto: ZŠ Štítná nad Vláří)
ŠTÍTNÁ NAD VLÁŘÍ - Už to bude pomalu rok, co žijí školáci "on line". Což je zvláštní, ale jak ukáže jeden příklad ze Základní školy Gabry a Málinky ze Štítné nad Vláří, může mít online výuka i mimořádně zajímavou tvář.

Tou nevšední tváří je opravdu tvář. Tvář jedné pozoruhodné ženy, české spisovatelky židovského původu, dlouhé roky obyvatelky Izraele Evy Erbanové.

Ta se s žáky zmíněné základky, ale i jejich pedagogy díky péči vedení školy a paní učitelky dějepisu Renaty Chromíkové, podělila o dnes už stěží představitelné zážitky z dětství a dospívání, kdy přežila pochod smrti.

Jestliže školáci strádají kvůli covidu už téměř rok, pak je dobré připomenout, že je to právě 80 let, kdy paní Eva coby jedenáctiletá dívenka putovala s rodiči do tábora v Terezíně a později do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Jak ona přežila, ale její maminka ne, hrůzný pochod smrti, kdy ušla 700 kilometrů a zachránili ji dobří lidé na našem území na samém konci války.

Spisovatelce je dnes 90 let, přes svůj vysoký věk je nesmírně vitální a nutno říci, že z jejich autentických vzpomínek z doby více než před tři čtvrtě stoletím opravdu mrazí.

„Hravě jsme díky technologiím překonali vzdálenost 3000 kilometrů mezi Izraelem a Štítnou nad Vláří. Dvě hodiny uběhly opravdu nesmírně rychle, obdivuji vitalitu, nadšení i optimismus našeho hosta,“ zhodnotila dvě velmi netradiční hodiny dějepisu paní učitelka Renata Chromíková.

Eva Erbanová má přímo neuvěřitelný život, od roku 1949 žije s rodinou v Izraeli. Její vzpomínky třeba na setkání s „andělem smrti“ nacistickým doktorem Mengelem, na život v koncentračním táboře, anebo na pochod smrti, kdy se jí poštěstilo přežít mezi stovkami mrtvých, to jsou věci, které přiblížila autentická dvouhodina dějepisu. Ve Štítné na ní dlouho nezapomenou.

-->
×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x