47 let v jednom podniku
Osmdesátiletý Pavel Horák nastoupil do dílen dopravního podniku v roce 1961 a zůstal v nich nepřetržitě až do roku 2008. Do vozovny v Podvesné se stále vrací v rámci každoročních setkání s bývalými dlouholetými zaměstnanci.
„Chodím sem rád, s bývalými kolegy se rádi vidíme. Jsem také vždy zvědavý, jak se vozovna, a hlavně dílny mění. A mění se hodně,“ prohlásil Pavel Horák.
Na práci v DSZO rád vzpomíná
Zkušený a dodnes v DSZO respektovaný odborník také říká, že se zásadním způsobem změnila i samotná práce. Dříve se veškeré opravy musely udělat v podniku, dnes už běžná firemní podpora od výrobců trolejbusů a autobusů neexistovala.
„Všechno jsme si museli vyrobit a opravit sami. Někdy to bylo obtížné. Ale byla to pěkná práce a dělal jsem ji rád,“ svěřil se Pavel Horák.
Přečtěte si také: Elektromobilita se DSZO vyplácí. Provoz elektrobusů a trolejbusů stojí oproti „nafťákům“ polovinu
Sdílení zkušeností napříč generacemi
Během desítek let v podniku pomohl vychovat řadu svých nástupců. Pokud ještě v DSZO pracují, vždy se k němu hlásí. Během letošní návštěvy se tak Pavel Horák potkal třeba s elektromechanikem Václavem Čížem.
„Jsem jeho učeň a moc rád vzpomínám na to, jak mi předával své zkušenosti. Byl a pořád je tou nejlepší kapacitou. Já mu zase teď sděluji, jak se naše práce mění, jaké jsou novinky. Základ je sice vždy stejný, ale pořád se musíme zdokonalovat,“ konstatoval Václav Číž.
Bývalých zaměstnanců si v DSZO považují
Ke svým dlouholetým bývalým zaměstnancům má DSZO velký respekt a považuje si jich. V databázi si jich vede více než 150.
„Zveme na naše každoroční setkání všechny. Ne každému se podaří přijít, ať už z důvodu zdraví nebo třeba jiného programu, ale pokaždé jich je kolem osmdesáti. Z těch setkání mám osobně velkou radost a těší mě, jak se k našim dlouholetým bývalým zaměstnancům hlásí ti současní,“ svěřil se ředitel DSZO Josef Kocháň.
