Na skok v Praze. Draze? Blaze?

Praha stojí za návštěvu v každém ročním období. Foto: zlin.cz
ZLÍN/PRAHA - Není to žádný problém, jen maličko si v neděli přivstanete, brr, přivřete oči na archaickém zlínském nádraží, vyjedete deset minut před nedělní půl osmou, přestoupíte jedinkrát, a to v Otrokovicích, a v jedenáct se před vámi otevírá Praha. Téměř šestihodinová poznávačka, spíše osvěžovačka paměti začíná na Hlavním neboli Wilsonově nádraží. Zatímco Pražané znají naše město pohříchu spíše z vyprávění, to my jsme jiní "turistokabrňáci".

Z Václaváku na Vinohrady

Kde začít, proč ne, plni sil, procházkou na Václavské náměstí. Na Národní muzeum a jeho prohlídku to dnes nebude, to zaslouží delší pozornost. Obří náměstí s obřím koněm má ovšem pořádnou konkurenci v samotné Praze. Pár stanic metrem linky A a jsme na náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech.

Před očima dva úžasné monumenty. Jednak Kostel Nejsvětějšího srdce Páně, jedinečný, unikátní a zdaleka nejen svým názvem. Kolem něj se můžeme projít pár stovek metrů k další pražské výtečnosti. Žižkovská televizní věž láká k dokonalým výhledům. Pravda, vstupné 350 korun za jednu jízdu výtahem, ale i mnoho báječných vyhlídek (bez výkladu průvodce) na všechny strany do výšky 93 metrů není málo…

Vidět je odtud úplně pražské všechno. Například Národní památník na Vítkově. Což je další monument a právě tady je gigarozměry jasně překonán kůň pod svatým Václavem na jeho náměstí. Slovutný Jan Žižka na soše odhalené v roce 1950, ten tedy má přehled. Stejně jako v roce 1420, kdy tu velel obraně a pak vítěznému protiútoku husitských vojsk na křižáky.

Výhledy na Vltavu a Hrad

Jen pro upřesnění, na Vítkov výhradně pěšky. A z něj na Žižkov, na autobus a pak zase do metra. U Muzea na trasu C a pěkně na stanici Vyšehrad. Patnáct minut pěšky od Paláce kultury a jsme u hradeb. Výhledy odsud třeba na Vltavu a Hrad – hlazení po duši. Setkání u soch mimo jiné s Libuší a Přemyslem, tady je skála, co z ní skákal Šemík s žokejem Horymírem, jak pak uháněli k Neumětelům… že, pane profesore Jirásku.

Ale dýchá tu i novější historie, třeba na místech posledního odpočinku Pepy Bicana, Waldy Matušky, Jiřího Menzela a stovek dalších přeslavných Čechů, samozřejmě i z časů dávněji minulých.

Přečtěte si také: Tomáš Kačo ve Zlíně. Vyvrcholil festival Harmonia Moraviae

Zajímavé setkání v hospodě

A když budeme šikovní, tak to ještě stihneme na Strahov, odtamtud na Petřín a na Pražský hrad. Nerudovkou pěkně dolů do překvapivého finiše. Zajímavé setkání v hospodě, respektive před hospodou U Kocoura.

Vevnitř není místo, venku poštovní schránka a na ní si my ve dvou a oni (manželé ze Sezimova Ústí) odkládáme půllitry výborného piva.

A pán praví, když se dozví, že jsme ze Zlína: „To je nejúžasnější město v naší republice!“

Tak se do něj rádi vracíme. Odjezd se setměním v 16.58, doma jsme v půl deváté večer.

A ještě, je-li v Praze blaze či draze. To první určitě, to druhé záleží na úhlu pohledu. Třeba zmíněné pivo kolem 75 korun dražší jen o maličko nebo stejně…

Zobrazit fotogalerii >>