Bard oboru houbařského Rudolf Pavlíček z Lukova se může oprávněně pochlubit.
„Úplně přesně to spočítáno nemám, ale určitě bude praváků, krásných a naprosto zdravých, kolem osmdesáti. Po letním dlouhatánském půstu si člověk přeci jen spraví chuť, teď půjde o to nakrájet, pochutnat si na praženici a zásobit se. Určitě jako každý rok půjdou hříbky i do mrazáku,“ těší se z pěkných úlovků.
„Já jsem vyrazil kousek od Zlína, je to taková zajímavá posloupnost, minulý týden spousta bedel, ty už teď stárnou, a tak se mi podařilo najít slušné množství pravých hřibů. Jsou povětšinou mladé, tak snad to ještě není konečná,“ popisuje Zlíňan Vratislav Řezáč.
Další specialitou tohoto podivuhodného houbařského roku, který rozhodně nerozdával příliš, je i to, že v lesích na Zlínsku kromě dvou zmíněných, a hodně oblíbených druhů, není příliš co k vidění a nalézání, snad jen nepočetné klouzky mohou zaujmout.
Jak se zdá, není všem dnům ani dešťům konec.
A tak by početné ctitele lesa ještě pořád mohly potěšit také václavky, letos prakticky neviditelné holubinky a další druhy. Čas ale běží.
Raritou suchého léta, kdy v lese nerostlo prakticky nic, byly jen syrovinky, přesněji řečeno ryzce syrovinky, houby aromatické a velmi oblíbené při nejjednodušší úpravě se solí a kmínem.
Pozitivem pak může být miniaturní výskyt nejjedovatějších hub, tedy muchomůrek zelených.
