Paní rytířko, veliké blahopřání. To nejdříve. Ale musíte ustát i pár otázek…
Merci, díky, povídejte, těším se.
Kdepak vás vlastně prvně políbila tahle libozvučná řeč, kterou s úspěchem vyučujete na zlínském gymnáziu?
To bylo v časech mých gymnazijních studií. Skupina jazyka německého byla obsazená, moje třídní učitelka mne zařadila do té francouzské. Prý když dělám balet, tak se mi to bude hodit. Náhoda, osud, možná trocha donucení. A tak začal můj život s francouzštinou. A pak už při studiu na filosofické fakultě se mi otevřel ten nádherný svět francouzské literatury.
Takto zlíbána a navždy uchvácena přebíráte po letech velevzácné ocenění z dob Napoleona Bonaparta. Jak si u vás na gymplu stojí francouzština v konkurenci dalších jazyků?
Konkurence je značná, angličtina jasně dominuje, učí se u nás taky němčina, španělština i ruština. V celé naší republice se francouzština stává minoritním jazykem.
Pročpak, paní rytířko?
Opatrně prosím, s tím titulováním. My u nás na „Lesňáku“ děláme vše pro to, aby to minoritní jazyk nebyl. Ale důvod bude obecně v tom, že existuje povědomí o tom, že je prostě francouzština těžká.
Máte za sebou mimo jiné úspěšné výměnné pobyty studentů i další praxi v zámořských francouzských destinacích. Kampak se se studenty chystáte v blízkém budoucnu?
V lednu bychom měli se studenty vyrazit do kontinentální Francie. A v březnu se vydávám na studijní kurz na ostrov Martinique, což je francouzský zámořský departament v Karibiku.
Tak mne v širší souvislosti napadá, copak ví průměrný Francouz o naší zemi?
Francouzi už vědí, že existuje Česká republika a ne Československo (úsměv). Znají Prahu, asi Milana Kunderu a určitě české pivo.
A jak je to naopak z našeho pohledu?
Tak Češi asi znají Eiffelovku, Paříž a výborná francouzská vína. Ale snad je toho mnohem více.
Působíte šarmem až poněkud francouzsky. A propos, nechtěla byste býti Francouzkou?
Díky, nechtěla. A to navzdory mé nekonečné lásce ke všemu francouzskému. Řekla jsem při té nádherné příležitosti panu velvyslanci, a opakuji to celý život, že jsem pyšná a hrdá Češka. A že kdykoliv kamkoliv po světě cestuji, včetně frankofonních destinací, vždycky s českou vlajkou a pýchou a hrdostí na naši krásnou zemi.
Blíží se Vánoce. Budete doma?
Zažila jsem vánoční svátky opakovaně třeba v Anglii v Londýně, předvánoční čas třeba v tropech. Ale letos budu doma. Tradiční české Vánoce to budou. Ovšem s vůní světa. Do vaječného koňaku přidám pravou bourbonskou vanilku darovanou réunionskými kamarády a do punče kápnu karibský rum od kamarádky z Guadeloupe.
Pardon, vše zní exoticky, co takhle bramborový salát, pro mne ultraklasika…
No jasně, bude, nebojte. Vánoce budou, jak býti mají, snad i na sněhu. A třeba i s něžnými spory s mým mužem o to, zda tam patří feferonka nebo ne (úsměv).
Tak se těšme. A v čase hojnosti hýbejme, mimo jiné na sněhu.
Přesně tak, proto v čase předvánočním vzhůru kupříkladu na vrch Komonec, už se to blíží, bývá tam báječná atmosféra!
