Stačí vyrazit od Mladcové směrem na Rackovou. Parkoviště po pravé straně je docela utěšeně zaplněno, ani moc ani málo. Houbařské nájezdy už jsou minulostí, teď nastal čas turistický. Tak akorát, ještě zdaleka ne dušičkový, jsme ve víru barevného tereziánského léta.
Dvě kamarádky si to pomaličku šinou asfaltovou silnicí, občas se objeví cyklisté.
„Na ně si musíme dávat maličko pozor, ale jsou ohleduplní. Jinak nespěcháme, tady platí, že cesta je cíl. Nádherná podívaná třeba na žloutnoucí a hnědnoucí listí buků a dubů, rostou tu břízy, ale i borovice a smrky, je to takové báječné zcela přírodní arboretum, podívejte, támhle je spousta maličkých listnáčů, upravená plocha, určitě se budou brzy vysazovat, to je dobře, že se na to nezapomíná, jinde vidíte jenom vytěžené dřevo a holiny,“ upozorňuje jedna z dam „kochatelek“.
Možností, jak si užít podzimní přírodu na protažení lýtkových svalů a načerpat energii a ozón do plic, je právě tady více.
„My jdeme k fryštáckým rybníkům, to je ale jen náš částečný cíl, pak si ještě přidáme pár kilometrů a skončíme u zoologické zahrady. Jestli se vydáme dovnitř, tak to ještě nevíme, byli jsme tam před měsícem, tak uvidíme i podle toho, jak na tom budeme se silami,“ ukazuje směr další cesty dlouhé ještě nějaké dva kilometry mladý muž s dívkou ruku v ruce.
Variant je opravdu více, jiná stezka vede pohodlně ke Zlínu, konkrétně do lokality zvané Kocanda.
„Tak už to vidíme v telefonu, jasně, tohle bude ta nejlepší varianta,“ hlásí druhá z dam, které se přišly potěšit krásnou podzimní přírodou v těsném okolí našeho krajského města.
Zlín teď v barevné symfonii rád připomíná, co jeho kritici zapomínají.
Jeho okolí je například z opačné strany u Majáku, nad Malenovicemi nebo v okolí Kudlova či Jaroslavic díky bohatým lesním porostům k vycházkám podobného ražení jako dělané.
