Jste pravidelným dárcem krve. Vybavíte si, kdy to bylo poprvé?
No utíká to tedy hodně rychle, bylo mi tuším osmnáct, takže to bude více než třicet let. Krev jsem daroval mnohokrát, mám doma Janského stříbrnou plaketu, zlatá se dává za čtyřicet odběrů, už bych neměl být daleko. Ale fakt nejde o žádná čísla, spíš o dobrý pocit. Dnes pomůžu já, jindy mohu pomoc potřebovat.
Jak jste se na premiérové darování krevní plazmy vyspal?
Docela to šlo, vstával jsem v půl šesté, v půl sedmé už jsem byl na transfuzní stanici, šlo to opravdu hladce.
Měl byste asi nárok na den volna…
Možná, ale o to nešlo. Koronavirus nám taky přeneseně řečeno pěkně pije krev, tak jsem přivítal, že vláda uvolnila pro profesionální sport možnost trénovat a hrát pod střechou. Takže to bylo jasné: do práce a s kolegy připravovat stadion, který trochu dřímal, na led se přidávaly reklamy, desinfikovalo se, uklízelo, rádi bychom co nejdříve začali. Hokejisté půjdou na led už ve středu.
Když mluvíte o tom, že čas letí, jak dlouho už máte oba zimní stadiony na starosti?
Let u ledu to fakt je, kroutím už třináctý rok.
Jaký jste vlastně hokejista? Že by podobné zkušenosti jako s darováním krve?
Ha, ha, to ne, hrál jsem jako každý kluk, ale jen v dětství, stáhl si mne jiný sport a to byl volejbal.
Věřme, že se brzy začne opravdu hrát. Jak si vychutnáváte hokejové bitvy? Pěkně v klidu ve „vipce?“
Pěkně v neklidu na nohách. Je potřeba hlídat chod celého stadionu, mimo jiné strojovny, zvukové a obrazové režie, po zápase se uklízí, je toho hodně. Góly si prohlédnu maximálně ze záznamu na velké obrazovce nad ledem.
A záznam dnešního šlechetného dárcovského činu si promítat v hlavě budete?
Zážitek to samozřejmě byl, v hlavě zůstane spíš touha, aby moje krev pomohla někomu daleko potřebnějšímu. Vůbec nemůžeme podceňovat řádění viru. Vyhráno zdaleka nemáme. A spolu s paní primářkou Pelkovou vyzývám lidi, kteří mají s nemocí covid-19 vlastní zkušenost, nebojte a přijďte darovat plazmu.
