„Ale my máme docela pěkné úlovky, tady v jehličnatém lese rostou pěkné suchohřiby a také babky, našly jsme s babičkou i nějakou tu bedlu,“ komentuje podzimní vycházku zhruba desetiletá spokojená školačka.
Rozhodně ale nelze mluvit o tom, že by houby rostly zkraje druhé poloviny října ve velkém.
Nedaleko lesních cest jsou na Zlínsku k mání zmíněné bedly, o kus dál trochu podceňované václavky, rostou i jiné méně známé druhy podzimních hub.
„Už asi opravdu nejde o velké úlovky praváků, těch jsme si užili ve dvou zhruba týdenních vlnách v létě, ale každá procházka lesem má své kouzlo. Nejvíce jsou teď vidět muchomůrky červené, ale ty samozřejmě do košíků nepatří, každopádně jsou barevným zpestřením,“ říká prostřední ze zmíněné dámské trojice.
„Našel jsem pár asi posledních pravých hřibů v okolí Březůvek, žádný další boom už nečekám, přízemní mrazíky jsou znakem konečné,“ komentuje poslední výpravu do lesa odborník Karel Srnec.
Když houbaři hodnotí sezónu, dospějí školním metrem k výsledku?
„K výsledku dvě mínus až tři,“ praví znalkyně Alena Filípková ze Salaše ve Chřibech.
„U nás letos především chyběla vláha, a tak se musíme občas vydat na výlet jinam. Třeba jako naposledy k Horní Lhotě ve Vizovických vrších. A tam jsem viděla to, co dosud ne. Zůstalo velké množství nožek od červených muchomůrek, hlavy někdo posbíral. Můžu se jen domnívat, jak s nimi naloží. Známé jsou tinktury s léčivými účinky na klouby, dá se ale využít také jako halucinogenní produkt,“ dává zajímavou tečku za sezónou paní Alena. Ale…
„…ale nechávám si maličko otevřená vrátka, nemusí být úplně hotovo, třeba co se václavek týče, zatím jsem je neviděla, právě jim vůbec nevadí chladná rána.“
