Příroda si dělá, co chce. Neskutečně porušuje zavedené zvyklosti i znalosti, které si předávaly generace milovníků dobrot z hub.
„Tak předně, teď není v lese až na pár růžovek, holubinek a lišek prakticky nic,“ říká smutně ale i rezolutně Karel Srnec z Napajedel, který má okolí Provodova, Březůvek, Doubrav a Želechovic opravdu v malíku.
„Hřiby rostly minulý týden, naráz úplně zmizely, našel jsem pár kuřátek, což je opravdu slabá náplast. Přitom se nedá říci, že by po lokálních deštích bylo úplné sucho, ale prostě musíme vzít na vědomí, že přišla pauza. Snad nebude tak jako loni trvat až do konce sezóny,“ doufá znalec.
Ještě zajímavější zkušenost má z letoška další odbornice, Alena Filípková ze Salaše nedaleko Velehradu.
„Koncem minulého týdne jsme s vnučkou zpracovávaly nádherné dubáky, teď je v lese pusto prázdno. Zažíváme zvláštní jevy. Tam, kde je relativně vlhko, neroste nic, poslední praváky jsme naopak našly na prosluněném místě na hřebenu, kde bych je opravdu nečekala,“ vypráví Filípková zvaná neformálně královna Chřibů.
Má za sebou v poněkud nejisté sezóně opravdové rarity.
„V jednom místě jsem objevila něco, čemu říkám hřibový prales. Na úzkém pruhu byly desítky, anebo spíše stovky pravých hřibů. Jenže suchem všechny ztratily sílu a sbírat se už rozhodně nedaly. Nu a druhá věc. Našla jsem několik vzácných exemplářů choroše oříše, což je pařezová jedlá houba s prokazatelně léčivými účinky, tak alespoň něco,“ komentuje nevšední nález paní Alena.
Kdy by mohly začít lepší časy, to si odborníci zatím netroufají předpovědět.
„Samozřejmě by to chtělo vydatnější deště, ale jistotu nevidím žádnou. Ono to chce kamarádit se s lesem i když zrovna nedává vydatné úlovky. A ono to přijde, ale musíme si počkat,“ nalévá Karel Srnec naději početným houbařům.
