„Já měl velké štěstí, ale musel jsem si vystát frontu, dorazil jsem hned ráno před otevřením, přesto jsem musel počkat asi tři čtvrtě hodiny, ale vyplatilo se,“ lebedil si pan Zdeněk z Fryštáku.
„Fronta, kterou jsem viděl s manželkou v sobotu u zlínského prvního segmentu, byla opravdu nevídaná, nakonec to dopadlo dobře, žena oprášila svůj amatérský kadeřnický um a mám zkrácený střih,“ což mne těší, naznačil Jiří ze Zlína další možnost.
Zvláště v centru Zlína je přes den snaha zkrátit bující kadeře opravdu marná. „Obešel jsem šest provozoven, jindy běžně dostupných buď bez čekání nebo s několikaminutovým čekáním, ale pokaždé jsem rychle vycouval a šel hledat jinam. Štěstí jsem neměl nikde, v jednom kadeřnictví jsem se dozvěděl, že berou objednávky na leden,“ připomíná zvláštní stav věcí „vlasových“ další Zlíňan Jan.
Holiči a kadeřnice se nezastaví. „Opravdu máme jen minimální přestávky, navíc musíme chránit sebe i zákazníky rouškami, práce je velmi náročná, zájem ale neutuchající,“ popisuje mladá kadeřnice Dominika.
Jako návod může působit přístup Milana ze Zlína. „Tohle jde naštěstí mimo mne. Koupil jsem si před časem strojek, stříhám se sám a to ve vaně,“ dává najevo, jak vyzrál na současnou situaci.
Navíc se ve vzduchu vznáší i hrozba opětovného uzavření kadeřnických salonů. Snad k tomu nedojde, pokud ano, našel by Ježíšek u stromečků mnoho tatínků, dědečků, ale i vnuků vlasatých jako nikdy.
