MDŽ. Kdo slavil a kdo slaví? Ženy? Muži? Květináři?

Foto: Huhu Uet
ZLÍN - Mezinárodní den žen je svátkem světově uznávaným a vyhlašovaným Organizací spojených národů. Třebaže si poněkud neoprávněně získal pověst svátku slaveného především za bývalého režimu, nezmizel, ba co víc, je stále takříkajíc v kursu. Třeba v květinářstvích se rozhodně těší na pěkné středeční tržby.

Jestliže to jednu dobu vypadalo, že se v oboru květinovém a darovacím prosadí Valentýn, není tomu tak.

„Ale pozor, neobjevujeme žádnou Ameriku, po určitém poklesu oblíbenosti se právě Mezinárodní den žen těší velkému zájmu a tomu odpovídá také v těchto dnech výrazně zvýšený dovoz,“ potvrzuje Ladislav Koželuha, který se v oboru pohybuje řadu let.

Svátek vznikl jako připomínka stávky newyorských švadlen 8. března v roce 1908 a poprvé se slavil tamtéž o rok později. Tedy ne úplně přesně, protože tomu bylo už 28. února 1909. Peripetie byly ve světě nejrůznější, zřejmě největšího rozmachu se mu u nás dostalo v éře socialismu.

A protože byl tehdejší Gottwaldov znám svým obuvnickým kombinátem Svit, kde pracovaly tisíce a tisíce žen, samozřejmě se tam slavilo.

Zažila to někdejší redaktorka závodních novin TEP Vlasta Holubová.

„Mělo to vlastně dvě roviny. Vedení podniku pozvalo vždycky k tomuto datu k ocenění do tehdejšího Závodního klubu neboli kulturního domu řadu žen, vytipovaných nejlepších pracovnic. Pochopitelně došlo na dárky, poděkování, kytky i tanec. Ale MDŽ se slavilo i daleko spontánněji na jednotlivých úsecích, dílnách, tančilo se, zpívalo, ale pozor, vždy bylo třeba oslavu už předtím nadpracovat,“ vzpomíná paní Vlasta. To, že šlo hlavně o svátek mužů, bere s rezervou. „Prostě jsme byly rády, že si nás kolegové všimli, popřáli nám, vzpomínám ráda.“

MDŽ si našel cestu i do škol.

„Já si vybavuji, že jsme dostávaly kytky. Platilo to jak 8. března, tak ale také za necelé tři týdny na Den učitelů. Dostávaly jsme třeba sněženky, v tom prvním termínu jen výjimečně, v tom druhém už pravidelně. A pozoruhodné bylo, že je u nás ve Fryštáku ve velkém pěstovala manželka pana školníka. Za tři koruny byla k mání kytička a nikdy jsme dětem nezapomněly připomenout, že mají přinést taky maminkám,“ vybavuje si časy poměrně dávno minulé paní učitelka Sylva Knedlová, která vyučuje na tamní základní škole už sedmdesátým rokem.

Zajímavý pohled přidává z Londýna dlouholetý rozhlasový a televizní zpravodaj příznačného příjmení Ivan Kytka. „V Británii si MDŽ více než v domácnostech připomínají spíše v institucích, já ale na svoji partnerku dnes rozhodně nezapomenu. Mám vytipovanou pěknou, i když skromnější kytičku, a tak jako každoročně vyjde na 2.60 libry. To je taková naše tradiční cena,“ říká pozorný muž.

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x