Na letní vycházce s Ladislavou Horňákovou. Co takhle druhý mrakodrap…

Ladislava Horňáková. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Se zlínskou Krajskou galerií výtvarného umění, vážené instituce sídlící dnes ve 14. budově Baťova institutu, je Ladislava Horňáková, původně vystudovaná etnografka a dnes historička umění, spjata hodně těsně. A taky hodně let. Aktivní publicistka věnující se mimo jiné architektuře a jejím osobnostem, že nátury veselé, z níž energie jenom prýští. Letní procházka Zlínem a částečně i Luhačovicemi, kde odjakživa bydlí, nemůže mít lepší "spoluchodkyni."

Začněme nevesele, abychom mohli končit optimisticky. Co říkáte na léta zavřené Velké kino, budovu starého soudu, Minutku u radnice, Družbu, nerve vám to srdce estétky?

No, ono to prvoplánově svádí k ostré kritice, tak jak ji často slyšíme. Zajímavé je, a to prosím neomlouvám vlastníky, jak nesmírně složité mohou být vlastnické vztahy, pohledy památkářů i další okolnosti. Ano, vše se táhne, ale kdo do věcí trochu vidí, udělá si maličko jiný názor, druhá věc je, zda má radnice jako potenciální investor dostatek peněz. Obávám se, že bez dotačních titulů to bude ještě běh na dlouhou trať.

Zrovna jsem slyšel poněkud zjednodušený názor mladých lidí. Proč to kino nezboří a nepostaví tam druhý mrakodrap…

To zní odvážně, na místě Velkého kina nereálně, celé náměstí Práce je architektonickým celkem a asi jím zůstane. Ale ta myšlenka mi úplně cizí není, stavět by se klidně mohlo, ovšem o kus dál, dejme tomu před poliklinikou nebo v místě, kde je dnes univerzita.

To si tak trochu hrajeme s vizemi málo reálnými a proč ne. Z mrakodrapu jsou k vidění čtvrtě baťovských domků, pořád jich je kolem 2000. Nebrání to vlastně dalšímu rozvoji Zlína?

Za nimi stojím, dnes jsou všechna města vlastně unifikovaná, červené domky dělají Zlín Zlínem. Myslím, že udržují z pohledu urbanistů atraktivitu místa. Máme plochy, kde mohou růst výškové domy a je tu jedno sídliště, které zaslouží pozornost. Jižní Svahy.

Vedení města přišlo s vizí, že by Zlín, tuším do roku 2050, měl mít 100 000 obyvatel. Je to reálné?

Těžká otázka, ale máme tu jako klíč právě Jižní Svahy, před čtyřiceti padesáti lety se povedlo něco, co vypadalo taky nereálně, přibyly desítky tisíc lidí. Sídliště jistě stavět nebudeme, ale v okrajových částech města, v takzvaném velkém Zlíně, jistě prostor je. Jde ale o to, jak tu mladé lidi udržet a poskytnout jim adekvátní kvalitní bydlení i práci. A tohle je hodně těžké. Zatím je to tak, že tu mladí vystudují a frrr ze Zlína.

Máte za sebou mnoho odborných publikací o architektuře. Tak to zkusím. Která budova ve Zlíně je vašemu srdci nejbližší?

Momentálně ta, ve které pracuji, tedy 14. budova v bývalém baťovském, neboli svitovském areálu. Pak je to Památník Tomáše Bati, kde jsem nedávno připravila výstavu. Čtvrtstoletí jsem tam, tehdy v Domě umění, pracovala. Nu, pominout zlínský mrakodrap, to samozřejmě nemůžu.

Žijete v Luhačovicích, samotné lázeňské město je přímo spjato se jménem Dušana Jurkoviče, o němž jste mimo jiné napsala hodnotnou publikaci. Ale architektů se tam prosadilo více…

Samozřejmě, třeba Bohuslav Fuchs v meziválečné éře, Oskar Pořízka, s jehož jménem je spjata kolonáda či hala Vincentky, nebo třeba Ladislav Machoň a řada dalších.

A nyní zase nereálně, spíše zvesela na závěr coby sci-fi. Co kdybyste se musela odstěhovat z Luhačovic a ze Zlína?

Tak to by byla Praha. Důvodů je více. Mimo jiné moje milovaná divadla a možná ještě milovanější vnoučata.

Zobrazit fotogalerii >>