Tomáši, ouvertura povídání pěkně zostra. Co jako světa znalec znáte ze Zlína? Aneb, když se řekne Zlín?
No, moc toho není, přiznávám. Ale že by to bylo ve mně pusto a prázdno, tak to samozřejmě ne. Asi nejvíce se mi vybaví jeden fenomén a skoro synonymum Zlína: Tomáš Baťa.
A teď po zkoušce s místními filharmoniky v Kongresovém centru?
Velmi zajímavý sál, pozoruhodná stavba, nu a samozřejmě hudebníci. Snad nám to půjde spolu na jedničku. Ale moc času na sehrávání v pravém slova smyslu není, dvě zkoušky a ostrá premiéra.
Můžete soudit už po dvou zkouškách?
Klidně a hned vám řeknu, že to z mého pohledu šlo fantasticky. Nejdříve včera večer jsme si na sebe zvykali, dnes na druhé zkoušce už to bylo skvělé.
Jste věhlasný klavírista světového formátu. To je ovšem dnešek, kdy jste ale poprvé ťukl do klávesnice?
Já myslím, že to bylo v mých pěti letech. Táta mne posadil ke klávesnici a rtěnkou mi na klávesu „A“ udělal značku a řekl, že tohle je můj hlavní začáteční bod a od něj se vše bude odrážet.
Tomáši a kolik let uplynulo od téhle zlomové chvilky po vaše vystoupení v úžasné newyorské Carnegie Hall, která je určena jen vyvoleným?
Těžké počty, takhle z voleje, ale dobře, plus mínus čtvrt století. Možná přesněji dvacet šest let.
Naplněných čím? Jistě usilovným cvičením…
Mimo jiné, samozřejmě ale normálními věci, základní školou a jejími mladšími sestřičkami, střední a dvěma vysokými. Ve studijních časech člověk musí cvičit a cvičit, hodně a hodně. Nejvíce asi na konzervatoři.
Mohlo by vás zajímat: Fortuna Open 2026 roztančila Zlín. Na parketu se představili tanečníci z 12 zemí
A dnes?
No, když už jste v plné aktivní kariéře, je na cvičení času méně. Taky máte rodinu, děti, to vše chce svůj čas. Ale snažím se každý den alespoň dvě hodiny kromě vystoupení, musím být pořád ve formě.
Tomáši a co máte rád kromě vlastního košatého hudebního života, což jsou koncerty, ale mimo jiné i skládání muziky?
Jé, to je dobré. Protože já jsem na sladké. Mám třeba moc rád české větrníky. V Americe nejsou, nebyly a nebudou. I proto se domů do Česka vždycky moc a moc těším.
Nastane nám nový rok 2027 a v jeho třetím dnu…
Mi bude čtyřicet. A kdybych si mohl něco přát a zároveň všem svým blízkým i posluchačům a lidem široko daleko napříč světem, pak zdraví. To není klišé, to je čistá pravda. Bez něj to není ono.