Steli, tak jak to je, ty ses opravdu vrhla zcela vážně na psaní?
No už je to tak. Mám rozepsanou svoji knihu. Už má název: Madam smolařka. Začínala jsem na samém začátku letošního roku. Ale pozor, není to moje první kniha, už druhá. Ta první se jmenuje Divadlo o smrti.
Jak jsi daleko?
Jestli dobře počítám, tak už mám v tabletu sto stran. Ale zdaleka nekončím. Příběh dívky jménem Isa. Je jí dvanáct a nemá to v životě lehké, ostatní je zatím ve vývoji. Ještě prozradím, že žije v Praze.
Je pro tebe vzorem tatínek, bývalý ředitel zlínského Městského divadla Zlín, rektor brněnské JAMU, autor divadelních her a spisovatel?
Určitě, my s tátou píšeme vedle sebe, on zrovna tvoří další divadelní hru a já svoji knihu. Žánr? Uvidíme, ještě jsem o tom úplně nepřemýšlela, román zní trošku nadneseně.
Prosím tě a zbývá ti čas na normální dětské hry?
No jasně, nejlepší, daleko nejlepší, je to s kamarády tady na Provodově. Dnes jsme třeba vyrazili do Pozlovic a taky do Luhačovic.
Ty máš za sebou i vystoupení ve zlínském divadle, je to tak?
Je, ale vůbec si to nepamatuju, nebýt fotek. Bylo mně totiž v náručí pana Bolka Polívky pár měsíců.
Aha, takže blahopřeji ke krásným desátým narozeninám. A prozraď mi, čím budeš, až budeš velká?
To se uvidí, ráda bych zůstala u psaní, brácha František zase hodně maluje a strááášně moc čte. Je mu dvanáct, teď se mu líbí Agatha Christie. Bude první, komu dám svoji knihu přečíst. A časem bych si ráda pořídila kavárnu, kde bych nabízela dobroty a své knihy.
Ale já si tě pamatuju, před nějakými pěti lety jsi chtěla být fotbalovou brankářkou a pak modelkou a módní návrhářkou…
Tak se zeptejte přesně za deset let, už to bude jasné…
Co dalšího se děje ve Zlínském kraji? Dozvíte se na našem webu.
