Pane řediteli, jaký registrujete zájem o konferenci?
ZM: Obrovský, to je asi to nejpřesnější slovo. Měsíc před startem dvoudenní konference jsme museli registraci zastavit, máme 405 přihlášených, více nemůžeme kapacitně přijmout.
Komu je především setkání určeno?
KŽ: To spektrum je široké, jde například o sociální pracovníky a vedení sociálních zařízení a nemocnic, lékaře, zdravotnický ošetřovatelský personál sociálních zařízení i nemocnic i pro mnoho dalších zájemců z ministerstev, krajských úřadů, pedagogy a další.
Cíle konference, která je nejen svým personálním rozsahem opravdu hodně významná?
ZM: Jde nám o komplex paliativní péče, o rozšíření povědomí jak pomáhat těm, kteří se dozvěděli fatální diagnózu nebo jsou před koncem své životní cesty. Budeme se bavit o zavádění paliativní péče v pobytových sociálních zařízeních. O návaznosti péče mezi sociálním zařízením a nemocnicí. Ta provázanost je důležitá a dodnes není ani legislativně popsaná. Spektrum této široké problematiky rozdělíme do více bloků.
Například?
KŽ: Například to bude medicínská sekce, dále pak sociálně finanční a organizační a v neposlední řadě spirituální a psychosociální. To znamená, že vystoupí lékaři, ekonomové, ale třeba také kaplan. Všichni jsou experti na svoji problematiku a určitě mohou být přínosem pro ty, kteří se rozvojem paliativní péče zabývají a chtějí získat nové zkušenosti.
Proč jsou podle vás paliativní péče a vůbec otázky s ní spjaté teď tak frekventované?
ZM: Podle mého názoru je paliativní péče a v sociálních zařízeních paliativní přístup nejlepší možností, jak zkvalitnit péči o klienty a o pacienty. K vyššímu věku a posledním fázím života patří důstojný život až do jeho uzavření. Pro pozůstalé rodiny i po něm. Paliativní péče nabízí řadu možností, jak udělat i vážně nemocným lidem poslední dny co nejklidnější a co nejméně bolestné. To platí i pro blízkou rodinu.
KŽ: Paliativní péče je pořád věc, která se rozvíjí. Má spoustu souvislostí, jde mimo jiné o to, aby lidé věděli, že nejsou sami. Že jsme tu pro ně. Několik let spolupracujeme s mobilními hospici. Našim cílem je, aby klienti odcházeli ze světa tam, kde se cítí doma, v tomto případě u nás v SENIORu. Mezi námi, řada z nich nás přijala jako svůj domov.
Když se vrátíme do vašeho zařízení, žijete samozřejmě i denními starostmi a radostmi….
ZM: Určitě, máme 160 lůžek, poskytujeme celodenní ubytovací a stravovací péči. Máme i denní stacionář a terénní službu. Pracujeme s klienty, kteří u nás zpravidla dožijí, ale taky žijí dennodenními starostmi a radostmi. Připravujeme hodně širokou nabídku akcí, teď jsme třeba měli náš ples, je tu řada výletů, pohybových nebo paměťových aktivit.
Po čem vlastně vás klient nejvíce touží?
KŽ: Já myslím, že lidem, kteří u nás žijí, jde hodně o sociální kontakt. Každý je samozřejmě jiný, někdo více uzavřený do sebe, jiný vyhledává společnost. Každý ocení, když si na ně naši lidé najdou čas, ale samozřejmě nenahraditelné jsou kontakty s rodinou, známými, blízkými nebo mezigenerační setkávání.
