Pavle, pomaličku je čas bilancovat vrcholící rok 2024. Pro umělce, který je tak často na cestách, je bezpochyby důležité rodinné zázemí, jaký je a byl z tohoto pohledu?
Moc rád říkám, a přeji to každému, že velmi dobrý, výborný. Jsme v pohodě, naše čtvrťačka nám dělá radost ve škole. Je pod dohledem, učí tam moje paní, po téhle stránce spokojenost veliká.
A teď takříkajíc pracovně, kolik vystoupení mívá ročně Olympic? Zdá se mi, že šéf Petr Janda neubírá ani náhodou.
To se vám nezdá, to tak je. Petr je v pro někoho pokročilém věku po osmdesátce neuvěřitelně nabitý energií. Je dobré si ji od něho brát. Je to totiž potřeba, kapela jede naplno, ročně je to takových osmdesát až devadesát vystoupení. Samozřejmě pro mne, jako člověka od nás, je to ještě náročnější o to cestování.
Ještě k Petru Jandovi, kdepak on tu energii nabírá?
To je otázka pro něho, ale mohu-li, pak určitě od dětí a pak je to určitě i sportem. Pro Petra je podle mého názoru nabíječkou sport, nejvíce tenis. Ten hraje kdykoliv to jde, třikrát týdně, klidně i po docela vysilujícím koncertu.
V kapele Olympic působíte od roku 2020. Dostat se do téhle formace muselo být nesmírně náročné a zajímavé, podělíte se o vzpomínku?
Nejdříve snad to, že jsem jako kluk měl Olympic moc rád. Od táty jsem dostal v nějakých dvanácti letech jejich desku Prázdniny na zemi, tu jsem si zamiloval. Taťka měl kapelu a rádi hráli jejich písničky. Ale k tomu životnímu setkání, všechno to začalo konkurzem, do kterého jsem se přihlásil. Tehdy odcházel Jiří Valenta a věci se daly do pohybu. Třebaže byla covidová doba, přihlásilo se osmdesát klávesáků z celé republiky.
Jak jste se prokousal tou obrovskou konkurencí?
No bylo to náročné, ten výběr byl tříkolový, dvakrát se zadařilo a přišlo čtyřčlenné finále. Nepočítal jsem, že to vyjde, dva kluci byli z Prahy a Olympic byla vždycky pražská kapela. Ty peripetie těch dnů v roce 2020 byly nesmírně zajímavé. Já se v sobotu ženil a v neděli málem zasklil mail, v němž mi Petr Janda oznamoval, že jsem ten konkurz vyhrál.
To zní kouzelně, jak došlo k nápravě?
Taky kouzelně, zavolal mi Petr Janda, proč nečtu maily, že mne berou. A nejen to, pravil taky, že mi posílá seznam třiceti písniček, tak ať se je naučím a že zítra odpoledne v jednu máme v Praze zkoušku. Tak jsem pak přes noc cvičil a ráno frčel do hlavního města.
Teď jste plnohodnotným členem Olympicu, to nějak zní. Co to s člověkem dělá?
Je to realita, plný život, úžasné. Třeba v O2 Aréně osmnáct tisíc lidí, to už bylo několikrát, na to se zapomenout nedá. Ale úžasný byl třeba i koncert ve slovenském Bardejově, stejný počet lidí na náměstí. Můžu říct, že mi Olympic změnil život a že je to skvělé.
Tak ať se pořád daří. Vaše přání do svátečních dnů a do nového roku?
Zrovna jsme na akci, kde je to hodně o zdraví a o boji o něj. Tak si dovoluji popřát úplně každému právě to nejcennější, to je bezesporu právě zdraví.