Pavle, jak jste na tom s tenisem?
Já jsem na tom s tenisem špatně.
To mne děsíte, já myslel, že jej máte rád…
To musím uvést na pravou míru. Já tu hru miluju, ovšem mluvím o aktuálním stavu a četnosti svých vystoupení na dvorcích.
Takže?
Občas hraju, jezdím do Přerova na Akademii Petra Huťky. Mám odtamtud i několik pohárů. Ale má to takový specifický zádrhel, logicky se jako houslista bojím o ruce, hraju tenis málo, rád a je to moje oblíbená skoro zapovězená hra.
Ale vypadáte skvěle, štíhlý, usměvavý. Vysportovaný jinak?
Já na tom už nejsem dobře s fyzičkou. Snažím se. Dělám jógu, kliky, sklapovačky. Mně chybí vytrvalost v tom atletickém slova smyslu. Byl jsem vždycky na rychlé běhy, ale třeba patnáctistovka, tak to by byla mučírna, to jsem snad nikdy nedal. Takže jsem spíše rychlý.
Také při hře na strunách houslí?
To bych řekl, že ano, tam je rychlost důležitá. Ale zase – vytrvalost? Ne, nevydržím cvičit osm hodin denně.
Když se vám, rodem Jihočechovi, řekne Zlín… tak?
Tak je to bezvadné město. Myslím, že o něco menší než mé České Budějovice, ale príma. Odhaduji tak pětasedmdesát tisíc (trefa). Jezdím nádherným autem ze Zlína, často a rád spolupracuji se zdejší filharmonií, mám tu kamarády.
