…takže teď nacházejí lidé v okolí Horní Lhoty, Březůvek či Želechovic ve velkém především a téměř výhradně holubinky. Před nějakými čtrnácti dny na stejných lokalitách zase prakticky bez výjimky nádherné pravé hřiby.
„Ale holubinky nejsou žádné béčkové houby, naopak v pestré škále svých druhů – mandlové, nazelenalé, namodralé a mnoha dalších, jsou výborné, určené k jednoduchému zpracování, ale i ukládání do octa,“ popisuje znalkyně z Mykologického kroužku na Salaši ve Chřibech Alena Filípková.
Ve Chřibech tak přebohatou úrodu pravých hřibů v půli srpna jako například ve Vizovických vrších nezažili. Důvod?
„Ten je jediný, u nás napršelo daleko méně vody, než tomu bylo právě nedaleko od Zlína. Takže půst jsme překonali, ale hody zatím nezažili,“ říká zkušená odbornice, která dostala nedávno pozoruhodné ocenění v rámci vyhlašování Vesnice roku Zlínského kraje. Salaš totiž získala Cenu naděje pro živý venkov, a to za aktivní spolkový život a proaktivní přístup obce a místních občanů k volnočasovým aktivitám.
„No, myslím, že jsme jediný houbařský spolek v republice, jemuž se takového ocenění dostalo, moc nás to potěšilo,“ neskrývá radost paní Alena.
A jak bude vypadat druhá polovina sezóny?
„Zdá se, že bude velmi dobrá, současné deštivé, ale pořád relativně teplé počasí společně s očekávaným babím létem, to jsou příznaky naděje, že budeme mít ještě hodně pěkných úlovků a naše tradiční podzimní výstava hub bude velmi bohatá a pestrá,“ dodává.
A ještě zpět k holubinkám a jejich poznávání. Ne každá se totiž hodí ke kuchyňské úpravě.
„To je pravda a co sbírat a co ne, to je docela jednoduché. Stačí ochutnat. Je-li holubinka pálivá, anebo nahořklá, do košíku ani na pánev ji nedávejte. Když je chuť příjemná a mírně nasládla, berte a využívejte,“ radí ještě dáma, která se houbaření věnuje desítky let. Ale hlavně, je pořád coby amatérka přímo studnicí vědění o nejrůznějších, daleko méně známých druzích, o kterých běžný lesní hledač hub nemá ani tušení.
