Pane Zdeňku, jak unikátní fotka vlastně vznikla?
To je zajímavé a svědčí o pohotovosti mých kamarádů. Zachytili mne ve chvíli, kdy jsem ponořený celým tělem s jednou rukou nad vodou pracně tvořil motivační video při dechovém cvičení.
Zima asi ještě neřekla poslední slovo, leden byl přinejmenším v první polovině hodně chladný, co jste v prvním měsíci roku mimo jiné stihl ve svém oboru?
Samozřejmě dennodenní ranní koupel a ponory v našem milovaném Štěrkovišti, to před prací a pak zase po ní odpoledne. Stejně tak o víkendu a taky v zatopených lomech. Ale i předtím, koncem roku, jsem si dával zabrat. Třeba v jezírku v Krkonoších, kam jsem ovšem vyrazil prvoplánově hlavně na výšlapy nejen na Sněžku. A mimo jiné mám vždycky rád také výstupy na skvosty našeho Zlínského kraje, tedy na Velký Lopeník anebo Velkou Javořinu. Mimochodem Lopeník je mé rodiště a Bílé Karpaty tudíž jasná srdcovka. A nevadí mi ani to, když je mlha, vždycky je co obdivovat. A když není, jsou výhledy úplně báječné.
Proč se člověk vlastně potápí do ledové vody?
To je na delší povídání, včetně techniky a postupů. Jde vždy o proces postupný a až po určité době dochází na to, proč a co za to. V mém případě je to o vyplavení hormonů štěstí, endorfinů. Ale ještě jednou a pro všechny: dbejte rad zkušenějších.
Jak dlouho vydrží značka ZS pod ledovou vodou, anebo v ní?
Výdrž pod ledem je nepravidelná. Třikrát po sobě jdoucí ponor má fáze. Napřed zhruba půl minuty, pak minutu a půl a pak až tři. Vždycky ale s rezervou, to je důležité. Hazard není na místě, mým heslem je, že méně je více. Co se zážitků a uspokojení týče.
Jak tedy vlastně začít s otužováním, máte recept? Asi to nebude jednoduché…
Nemáme tu prostor na podrobné návody. Tak jen zásadní body. Napřed se naučíme pracovat s dechem dlouhými nádechy a výdechy. Studená sprcha je průběžně dobrý pomocník a pak je dobré začít na podzim s postupnými ponory. Ale samozřejmě ten proces je daleko složitější.
To jen jasné. Ale teď z jiného, hodně teplejšího soudku. Vy jste se před pár dny vrátil z termálů v Maďarsku, tohle mi nějak s vrcholovým otužilectvím nejde úplně dohromady.
Ha, to je krásné šťouchnutí pod mé žebro. Za vším hledej ženu, samozřejmě šlo o přání mé milované přítelkyně Jarušky. Taky si chce přijít tak nějak kompenzačně za spoustu času, kdy s ní nejsem, na své. Ale já jsem byl taky rád, nasát minerály do těla touto formou je příjemné.
Zdeňku, měli jsme a pořád máme čas nepříjemných viróz. Týkají se tedy i renomovaných ctitelů chladu?
Virózy tady jsou a budou. Jisté je, že otužování pomáhá zlepšovat odolnost a imunitu. Takže úplně imunní před kapénkami nejsou ani otužilci. Ale stoprocentně se tělo s příznaky a nepříjemnostmi daleko lépe vyrovná.
Když odhlédneme od mrazů a chladu. Co vás v širším slova smyslu dokáže příjemně zahřát? A co méně příjemně rozehřát až rozpálit?
Mě příjemně hřeje láska mé Jarušky a samozřejmě vtip a smích. Naopak mne rozpálí čím dál hlasitější šiřitelé skepse, nenávisti a zla. Někdy se mi zdá, že se s nimi roztrhl pytel.
Chcete si přečíst další rozhovory se zajímavými osobnostmi nejen ze Zlínského kraje? Najdete je zde.
