Tome, tak jaký je život „po tenise“?
Tak ten si teď opravdu užívám, loučil jsem se v Londýně v polovině listopadu loňského roku. V kariéře byla spousta a spousta odříkání. Život během ní je velmi zajímavý, jistě, ale dnes je vše jinak. Když se s partou kamarádů rozhodneme, že jdeme chvíli posedět na víno nebo na pivo, tak prostě jdeme. Dřív jsem si to musel odpírat. Tenis jsem hrál za tu dobu snad jednou.
Co říkáte na úspěchy Vašeho táty Martina, když přijede k nám na Zlínsko, stupně vítězů a pohár pro nejlepší ho zpravidla neminou…
Táta je v sedmašedesáti plný sil a elánu, je moc šikovný, on mne taky k tenisu přivedl. I díky němu se můžu ohlížet za úspěšnou kariérou. Udržuje se, pohárů vozí pomalu víc, než jsem vozil já. (úsměv) Moc mne těší, že je fit a maká na sobě.
To bychom měli jednoho člena rodiny. A co Vaše paní Ester, jak je na tom s hrou, která Vás proslavila?
Hrála coby dívka do dvanácti možná třinácti let, umí to slušně, vždycky jsem si s ní dobře zahrál. A na kurtě si vede pořád dobře.
Jak by dopadl její duel s tchánem, Vaším otcem?
Bezva námět, měl bych něco uspořádat, rád bych znal výsledek. Kdoví, třeba si dáme v rodině i mixa s mámou. Musím podumat, jak ty smíšené dvojice rozdělit.
Vy jste s top kariérou skončil, Vaší paní se dobře vedlo a snad vede v modelingu. Nezlobí v tomto směru koronavirus?
Bohužel ano, s cestováním a vším, co s tím souvisí, to teď není jednoduché, ale Ester má jinou zajímavou nabídku, měla by přispívat postřehy do jednoho renomovaného časopisu z módního světa, věřím, že jí to půjde. A taky doufám, že přijdou i lepší časy pro původní profesi.
Nedávno jste (17.9) oslavil 35. narozeniny, loučil jste se před necelým rokem, nevrtá v hlavě červíček, co si říká comeback?
Jejda, tak to opravdu ne. Své rozhodnutí načasovat konec kariéry, tak, jak jsem učinil, považuji za naprosto ideální v čase. Takže to nevypadá, já tam vlastně nevidím snad ani jedno procento, co procento, promile. Jsem dnes moc spokojený a to by nebylo dobré měnit.
