Často až neskutečné množství pravých hřibů roste v podhůří Hostýnských vrchů, třeba v okolí Kašavy, Vlčkové a Držkové.
„Když tu žijete jako já nějakých osmačtyřicet roků, bylo by s podivem, kdybych neznal svá místa. A ta jsou teď natolik štědrá, že vydávají poklady ve velkém. A protože jsem měl hodně práce, poslal jsem do mně dobře známých lokalit přítelkyni. Musím ji velmi pochválit, domů se vrátila s obrovským množstvím krásných, zdravých pravých hřibů,“ lebedil si Robert Kögler, který teď coby výborný kuchař přemýšlí, čím potěší rodinu i kamarády.
Na Vizovicku, kde má chatu, byla mimořádně úspěšná paní Emílie Majcová.
„Jsou to opravdu neskutečně žně, odběhla jsem od ploty do lesa a výsledkem byly plné koše, to ani není hledání jako spíše neustálé nacházení,“ smála se sympatická paní, jinak vyhlášená kuchařka i cukrářka. Hřiby teď především suší a těší se třeba na zimní hříbkovou polévku. „Kvalita hub je dokonalá, nenacházíme žádné červy, zpracujeme, co se dá,“ dodává.
O tom, že hledání hřibů může mít přímo léčivých charakter hovoří i Soňa Ličková, která vyráží za zážitky v podzimním lese do Chřibů. „U Střílek je to teď také houbařský ráj. Já mám velmi ráda, když najdu pár krasavců s hnědými hlavami, malé zastavení. Klidně sednu třeba na pařez a prostě se, jak se říká, kochám, až pak začnu přemísťovat tu nádheru do košíku,“ dává mladá dáma návod na lesní relax.
Skladba hub se v podzimním lese pomaličku mění. Přichází čas václavek. „Tak na ty musím vyrazit také, jsou z nich opravdové lahůdky, mimo jiné báječný guláš,“ říká Robert Kögler.
Zatím pořád jen sporadicky rostou rovněž oblíbené holubinky, bedel už výrazně ubylo, ale právě ony to byly, které ohlásily letošní toužebně očekávaný houbařský podzimní boom. A vyhladily tak milovníkům hub vrásky, které se jim už v době sucha těžce vrývaly do tváří.
