Tohle je například specifikum Luhačovicka. Pravé hřiby naprosto dominují, k vidění jsou začínající růžovky, pár klouzků a jen ojediněle bedly. Ale převaha nádherných praváků z listnatých a smíšených lesů je udivující.
Nádhernými úlovky se chlubí třeba sourozenecké trio Eliška, Matouš a Adélka v lokalitě mezi Zlínem a Luhačovicemi. „My jsme našli snad sto pravých hřibů, ani jeden červ, to jsem ještě neviděl,“ hodnotí nádherné úlovky „tiskový mluvčí“ rodiny devítiletý Matouš.
Houby teď rostou ve velkém na řadě míst, třeba v Beskydech. Jsou ale i lokality, kde je zdánlivě pusto, stačí pár desítek kroků a naráz vidíte hnědé hlavy, nasbírat plný košík se teď daří více než kdy jindy.
Na pomezí Zlínského a Moravskoslezského kraje má svá místa Jaroslav Liďák.
„U nás roste leccos, ale myslím, že už pravé hřiby pomalu končí, navíc jsem po dnešní procházce lesem musel při zpracování polovinu vyhodit, do hřibů se dali červi. Mám i pár bedel, stejně jako růžovek,“ říká pan Jaroslav.
„Tady ovšem neroste prakticky nic, byli jsme s kamarádem na výšlapu, ale zatím u nás ve Chřibech slabé, snad se ještě dočkáme,“ vypráví Jaroslav del Favero z Koryčan.
Pro houbaře platí několik zásad. A berte je jako dobrou radu zkušených. Mobilní telefon s sebou. Třeba pro případ náhlé indispozice nebo ztráty orientace. Pevnou kvalitní obuv rovněž s sebou. A pak ještě pozitivní náladu, les obdarovává i tehdy, když zrovna neslyne desítkami pravých hřibů.
Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte, případně se poraďte se zkušenými.
