Jenže je všechno nějak jinak a do houbařských kalendářů se tentokrát jako téměř nikdy zapíše i poslední měsíc roku, dokonce, světe div se, jeho druhá polovina. A to už začíná připomínat pohádkovou Marušku, co chodí v tuhé zimě do lesa na jahody.
Ona tedy momentálně tuhá zima není, teploty jdou přes den docela vysoko, ledy a sněhy třeba ve Vizovických vrších roztály a dějí se věci.
„Já jsem šel přikrmit zvěř a nestačil jsem se divit,“ komentuje překvapení zkušený myslivec Lubomír Nedbálek z Provodova.
Pár set metrů nad vesnicí, nějakých pět set nadmořských metrů vysoko, se na něj a jeho dva psy pod jehličím usmíval pravý hřib smrkový, který přežil svoji klinickou smrt ve sněhu a teď se pyšně objevil pod jehličím stylově na mechovém podkladu.
„Nechal jsem jej samozřejmě na místě pro potěchu jiným, v téhle pozdní roční době to považuji za div přírody,“ ukazoval fotografii hřibu pan Nedbálek.
To „vyprovokovalo“ k reakci krále lesů v okolí Zlína Karla Srnce.
„Musím do práce, tak jen na pár desítek minut. Je to báječné, viděl jsem praváky, václavky, červené muchomůrky i bedly. Poslední roky bývalo sucho, tak nám to asi příroda hodlá vynahradit. Jinak houby už nedoporučuji ke konzumaci, ale podívaná tedy jedinečná,“ hlásil radostně.
Jak se (ne)zdá, na houby klidně vyrazíme v našich končinách třeba na Štědrý den. Ostatně vycházka před slavnostní večeří, anebo už přes den, bývá doporučována i tehdy, kdy zrovna v zimě houby spí hlubokým spánkem.
