„Já vám to řeknu jasně,“ vypráví nebojácně sedmiletý Matouš. „Je to o moc lepší, než se učit doma.“ O rok starší František dodává: „Mně se ve škole líbí úplně všechno i to testování je zábava.“
Čímž bystrý hošík uhodil hřebík na hlavičku. Škola totiž neplní jen vzdělávací ale i sociální funkci.
„Přesně tak, setkávání dětí má daleko širší význam, kluci a holky si mohou klidně vjet do vlasů, pohádat se, ale pořád je to tak, jak to má být,“ komentuje postupný návrat dětí do škol velmi zkušený pedagog, ředitel jedné uherskobrodské základní školy Zdeněk Moštěk.
„Tohle je bez debat, děti patří do školy, myslím, že je to mnohem lepší nejen pro ně, ale taky pro nás pedagogy,“ odhaluje další stránku vzájemného kontaktu zlínská ředitelka Zdeňka Jančíková.
Zvláštní skupinou jsou středoškoláci. Například ti, kteří studují druhé ročníky, vlastně znají své spolužáky velmi málo. Absolvovali sice první pololetí v lavicích, ovšem od března minulého roku jim covid téměř dokonale brání setkávání nejen ve škole, ale do značné míry i mimo ni.
„Časy se snad mění, už v tomto týdnu mohou maturanti na skupinové konzultace do počtu šesti žáků, příští týden zahájíme praktickou výuku v našich odborných předmětech,“ naznačuje pozitivní posun Blanka Havlová, ředitelka kroměřížské Tauferovy střední odborné školy veterinární.
Miroslav Trefil vede řadu let Střední školu informatiky, elektrotechniky a řemesel v Rožnově pod Radhoštěm. „Od pondělí příštího týdne začneme i s prezenčním praktickým vyučováním, zvládneme i přijímací zkoušky, maturity také, ty vyvrcholí na začátku června. Jednu věc víme už teď, u maturit vzhledem k zvláštní situaci upravíme náročnost zkoušek,“ říká zkušený pedagog.
„Je to zajímavé. Zvláštní, nevídaná doba naše studenty prověřila jako nic jiného, myslím, že obstáli a dospěli dříve, než jsme si mohli myslet,“ dodává ředitel zlínské Střední zdravotnické školy a Vyšší oborné školy zdravotnické Hynek Steska.
