Paní Zdeno, vánoční čas je časem zklidnění. V tomto neklidném roce zvlášť. Na co budete myslet u stromečku?
Na všechno možné, třeba na své dětské Vánoce. Jak byly skromné. Jak jsme se těšili na stromeček, jak jej zdobili sněhovým cukrovím s nalepenými andělíčky.
Mnozí o Vás tvrdí, že Vy jste něco jako anděl…
To je k pousmání. Jestli mají na mysli to, že jsem snad lidem pomohla sháněním nových dárců kostní dřeně, tak pak to beru.
Kolik jich už za téměř čtvrt století bylo?
Byla jsem u téměř 20 000 nových dárců, těší mne to, ne že ne. A na roky nehledím, ráda bych pokračovala.
Já myslím, že ve vánočních dnech budete myslet i na ty, kterým se povedlo zachránit život díky transplantaci krvetvorných buněk od dárců.
Jasně. Dost lidí po transplantaci znám, pokud jsou to děti, tak i s rodiči, letos se jeden mladý muž oženil, potkávám pána po sedmdesátce, rybaří, žije. Myslím, že se sluší poděkovat všem dárcům právě v téhle době.
Můžete posloužit z poslední doby nevšedním příběhem?
Moc ráda. V jedné rodině tuším před dvěma třemi lety daroval mladý muž kostní dřeň. Ted se to rodině vrátilo, onemocněl jeho tchán, potřeboval pomoc a dostalo se mu jí. Tohle je dokonalé a svědčí to o tom, že je potřeba stále hledat nové a nové potenciální dárce.
Letos jsme ale všichni dostali jeden nevítaný dárek, jak vidíte situaci s covidem?
Kdyby to šlo, půjdu se očkovat jako úplně první. Epidemii je třeba brát nanejvýš vážně. Vůbec neberu ty, kteří se ohánějí svobodou a ignorují nařízení vlády. Bavím se s odborníky a vím, že v tomto boji nemáme ani zdaleka vyhráno, ale musíme bojovat. Třeba tím, že budeme zodpovědní.
Pak už jen zbývá, co si popřát do nového roku?
Hodně zdraví, to je i štěstí. A taky více lásky mezi námi lidmi. A více ohledů i úsměvů. Vždyť i úsměv a dobré slovo jsou dary, které si můžeme nadělovat nejen ve sváteční dny.
